česká hudba | czech music


Nalezené osobnosti

193 záznamů

Nalezené organizace

2024 záznamů

Nalezené projekty:

2630 záznamů

Nalezené akce

MILOSLAV KABELÁČ

(*1.8.1908 Praha +17.9.1979 Praha)


český hudební skladatel

Po krátkém studiu na Technické Universitě v Praze, které nedokončil, se Kabeláč rozhodl vstoupit na Pražskou Konzervatoř, kde absolvoval studia skladby (K. B. Jirák), dirigování (P.Dědeček) a klavíru ( V. Kurz). U Aloise Háby zde studoval kontrapunkt a techniky "Nové hudby" a u Schulhoffa instrumentaci. V roce 1932 se stal prvním českým hudebním režisérem v tehdejším Československém rozhlase, kde působil s přestávkou do 50. let. Založil tu také komorní vokální sdružení "Kabeláčův soubor" interpretující převážně soudobou a předklasickou hudbu. Byl uznáván a ceněn obzvlášť jako dirigent hudby 20.století. Čtyřicátá léta představovala pro Kabeláče nejtěžší období, v době 2. sv. války byl propuštěn z rozhlasu a kvůli rasovému zákonu se musel i skrývat. Tvořil pod pseudonymem Jaromír Bláha. Po válce se vrátil od Rozhlasu, kde působil do roku 1957. Na protest proti okupaci Československa zkomponovat kantátu Neustupujte (1939), která patří mezi jeho výjimečná díla. Inspirací mu byly texty z lidové sbírky K.J.Erbena a známý husitský chorál Ktož sú boží bojovníci. Kantátu věnoval "českému lidu" a patří mezi jeho nejosobitější a nejpůsobivější hudební výpovědi. V letech 1958-62 učil na Pražské Konzervatoři, mezi jeho žáky patří Ivana Loudová, Jaroslav Krček, Zdeněk Lukáš, Lukáš Matoušek nebo Jan Málek. Středem jeho zájmu se stává Gregoriánský chorál a hudba neevropská. Zkomponoval Cizokrajné motivy pro klavír (1958-9). V 50. a 60.letech je Kabeláč činný hlavně organizačně, je jednatelem hudebního odboru Umělecké besedy, působí jako předseda Komise pro studium mimoevropské hudby i jako předseda Komise pro elektronickou hudbu. Velký zájem o bicí nástroje je zřejmý už v 1.symfonii D dur pro smyčce a bicí nástroje (1941-2) a vrcholí v dílech Osm invencí pro bicí nástroje op.45, Osm ricercarů pro bicí nástroje (1966-7) a 8. Symfonii op.54 Antifony. Premiéra Osmi invencí se konala ve Strasbourgu roku 1965 a byla propojena s baletem na motivy báje o Minotaurovi Manuela Parrese. Byla provedena souborem Les Percussions de Strasbourg, se kterým Kabeláč dále spolupracoval a některá díla jim i dedikoval. Určitou satisfakcí byla cena hudební kritiky za nejlepší skladbu roku (Hamletovská improvizace, orchestrální dílo z roku 1962-3) a koncert nazvaný "Pocta Miloslavu Kabeláčovi" uspořádaný Kabeláčovými přáteli P.Nardinem a P.Stollem v kostele sv. Pavla 15.6.1971 ve Strasbourgu. Účast na tomto koncertu však byla Kabeláčovi minulým režimem odepřena. Těžištěm díla M. Kabeláče se staly symfonie, jak pro své nové pojetí a vyjadřovací možnosti, tak pro novost a nekonvenčnost provozovacího aparátu. Každá z osmi symfonií je věnována odlišné skupině nástrojů. 1. Symfonie (1941) je pro smyčce a velkou baterii bicích, Symfonie č.2 nejromantičtější ze všech (1946) užívá saxofony, Symfonie č.3 pro varhany, žestě a tympány (1948-57), Symfonie č.4 "Komorní" (1954-58), Symfonie č.5 "Dramatická" (1960) pro soprán bez textu a orchestr, Symfonie č.6 "Koncertantní" (1961-62) pro klarinet a orchestr, Symfonie č.7 (1967-68) pro recitátora a orchestr na vlastní text inspirovaný Biblí, a Symfonie č.8 "Antifony" (1970) pro soprán, smíšený sbor, bicí nástroje a varhany. Mezi další orchestrální díla patří Mysterium času (1965) a Zrcadlení (1963-4), devět hudebních miniatur užívajících různé kompoziční techniky. Na koncertě ve Strasbourgu zazněla také díla pro varhany Dvě fantazie g moll a d moll (1957-8) a Čtyři preludia (1963). Posledními monumentálními díly inspirovanými českou minulostí jsou kompozice E fontibus Bohemicis (Z českých letopisů, 1965-72), šestidílná elektroakustická kompozice využívající například zvuku zvonu Zikmund a Proměny I,II, první pro ženský hlas, baryton, ženský a smíšený sbor (1978) a druhá pro klavír a orchestr (1979). Obě díla vychází ze starého českého chorálu Hospodine, pomiluj ny. Kabeláčova komorní tvorba je rovněž široká. Passacaglia TGM (1937), 8 preludií pro klavír (1955-56), Sonatina pro hoboj a klavír (1955), Balada pro housle a klavír (1956), Suita pro saxofon a klavír (1959), Šest mužských sborů (1939-40) na slova Jiřího Wolkera, dětský sbor na poezii Františka Hrubína Modré nebe (1950).
Odkazy:
www.musica.cz

Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2012
logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo