česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [1 ... 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 ... 23]

270 záznamů

Zdeněk FIBICH

(*21. 12. 1850 Všebořice – †15. 10. 1900 Praha)


český skladatel.

Vzdělaná rodina mu dala pečlivou výchovu. Studoval v Praze u Zdeňka Kolešovského a Bedřicha Smetany, 1865–67 v Lipsku na konzervatoři, též u Ignaze Moschelese. V r. 1868 žil v Paříži, kde vyučoval a koncertoval, 1869–70 v Mannheimu (studoval u Vincence Lachnera). Od r. 1871 žil jako učitel a skladatel v Praze, s přestávkou 1873-74, kdy působil ve Vilniusu. V letech 1876–1878 byl kapelníkem a sbormistrem českého Prozatímního divadla, 1878–81 sbormistrem pravoslavného chrámu v Praze (napsal řadu chrámových skladeb). Pak osmnáct let soukromě vyučoval (vydával v sešitech učebnici klavírní hry, 30 sv., 1883/99). V letech 1899–1900 byl dramaturgem opery Národního divadla. V české hudbě je F. nejtypičtějším romantikem. Inspiroval se Lisztem, Schumannem a Wagnerem a romantickou literaturou. Napsal symfonické básně (Othello, Záboj, Slavoj a Luděk, obě 1873, Toman a lesní panna, 1875), balady pro zpěv a klavír a četné romantické klavírní kusy, zvl. Nálady, dojmy a upomínky (4 sv. 1892-98), inspirované soukromými zážitky. Po Jiřím Antonínu Bendovi obnovil v české hudbě koncertní melodram (balady Štědrý den, 1874 a Vodník, 1883, Pomsta květin, 1877, ad.) a vytvořil scénický melodram v unikátní trilogii Hippodamie, text Vrchlický, 1889–91 cyklus proveden v Národním divadle 1893). Pro divadlo psal dále scénickou hudbu a opery, vesměs provedené v pražském Národním divadle: Bukovín (úprava O. Hostinský, 1874), Blaník (1881), Nevěsta messinská (libreto Hostinský podle Schillera, 1884), Bouře (libreto Vrchlický podle Shakespeara, 1895), Hedy (libreto A. Schulzová podle epizody z Byronova Dona Juana, 1896), Šárka (libreto A. Schulzová, 1897), Pád Arkuna (I–II, libreto A. Schulzová, 1900).

Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2017
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo