česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [1 ... 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23]

270 záznamů

Jan Dismas ZELENKA

(*16. 10. 1679 Louňovice pod Blaníkem — †23. 12. 1745 Drážďany)

český skladatel a kontrabasista

K hudbě ho poprvé přivedl jeho otec. Místní učitel a varhaník, a ve studiích pak Zelenka pokračoval na pražské jezuitské koleji v Klementinu. Klementinum se právě v této době stalo opět centrem podporujícím hudbu a Zelenka s ním udržoval styky celý život. Od roku 1709 bydlel v Praze, v domě který patřil rodině von Hartig. V roce 1710 nebo 1711 přijímá místo prvního kontrabasisty v drážďanské dvorní kapele. Drážďany byly v první polovině 18. století jedním z nejvýznamnějších hudebních center své doby. Náboženské smýšlení obyvatelstva bylo převážně luteránské, a tak bylo potřeba po tom, co se saský kurfiřt Friedrich August I. stal polským králem a přijal katolické zásady, posílit počet zpěváků a instrumentalistů znalých potřeby katolické církve v zemi, kde katolická církev neměla v poslední době takovou tradici. Tito hudebníci přicházeli stejně jako Zelenka většinou z Čech. Léta 1716-19 představují v Zelenkově životě období studií a cestování. Přestože podrobnosti přesně neznáme, víme, že krátce studoval v Itálii u Lottiho a doprovázel kurfiřtského prince do Vídně. Mnoho rad také načerpal od císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe. Od pobytu ve Vídni Zelenka neočekával pouze zdokonalení vlastních kompozičních dovedností. Chtěl tu vstřebat způsob kompozice předešlých hudebních období, a hlavně získat kopie duchovních skladeb, kterými by obohatil repertoár nově etablované drážďanské katolické církve. Podařilo se mu vytvořit poměrně rozsáhlou sbírku kopií a transkripcí děl, napsaných v přísně kontrapunktickém stylu a mnoho takových skladeb také zkomponovat. Po příjezdu do Drážďan vytvořil sbírku vokálních skladeb a capella pro 5 hlasů "18 Cantiones sacrae" inspirovaných studiem Palestrinova díla. Po celý rok 1720 působil Zelenka jako pomocník J. D. Heinichena na drážďanském dvoře ve službách katolické církve. J. D. Heinichen, původně drážďanský kapelník, se po uzavření Drážďanské opery roku 1720 soustředil na komponování duchovní hudby, a spolu se Zelenkou komponoval a upravoval hudbu pro místní potřeby. V této činnosti byli podporováni kurfiřtským princem a princeznou. V letech 1721-22 zavítal Zelenka do Prahy a v roce 1723 byl pověřen jezuitským řádem, aby zkomponoval a řídil hudební produkci určenou k příležitosti pražské korunovace císaře Karla VI. českým králem. Představení "Melodrama de Sancto Venceslao" s podtitulem "Sub olea pacis et palma virtutis" slavilo v Praze velký úspěch. Zelenka dále působil po boku J. D. Heinichena v Drážďanech a po jeho smrti r. 1729 se chystal převzít zodpovědnost za hudební produkce, na kterých se podílel i skladatelsky a stát se dvorním kapelníkem. Heinichenovým nástupcem byl však Augustem Velikým jmenován J. A. Hasse. Zjištění, že dosažené úspěchy nevedou ke všeobecnému uznání vedlo Zelenku roku 1733 k napsání dopisu adresovaného králi, ve kterém vysvětluje své hluboké zklamání a hořkost. Žádal v něm také o finanční obnos, kterým by pokryl existenční náklady i vydávání svých děl a poukazoval na velikost svého platu ve srovnání s ostatními drážďanskými skladateli. Roku 1733 umírá král Friedrich August I. a Zelenka při této přípežitosti jako krátké upozornění uvádí Requiem a 7 Responsorie pro omnibus tribus nocturnis. Dva roky nato, roku 1735 se stává dvorním skladatelem duchovní hudby v Drážďanech. Nejznámější Zelenkova tvorba je tvorba duchovní. Je autorem více než 20ti mší - mezi nimi první skladba určená pro drážďanský dvůr Missa Sanctae Caeciliae (1711, rev. Okolo 1712-28), dále jmenujme například Missa Judica me (1714, rev. Okolo 1720-23), nebo Missa sanctissimae trinitatis ( 1736). Z roku 1739 je děkovná mše Missa votiva, kterou zkomponoval u příležitosti zotavení se z těžké nemoci. Mezi známá díla dále patří Lamentationes Jeremiae prophetae pro hebdomara sancta (1722) tři Requiem, dvě Te Deum, tři oratoria I renitenti al sepolcro (1736), Il serpente di bronzo (1730), Giesu al Calvario, (1735), tři kantáty Immisit Dominus (1709), Deus Dux (1716), Attendite at videte (1712), melodram "Svatý Václav", žalmy, moteta. Významnou skladbou je jeho Miserere (1722/38). Zelenkova světská tvorba zahrnuje soubor 5ti Capricií zkomponovaných ve Vídni a jeho slavné sonáty - 6 triových sonát pro dva hoboje, fagot a basso continuo. (1721-2), Hypochondrie á 7 (1723) nebo Concerto á 8 concertanti (1723). Za života získal Zelenka obdiv svých současníků (J. S. Bach, G. P. Telemann) i žáků ( J. J. Quantz, J. G. Barter, J. G. Rollig). Zemřel na vodnatelnost v noci z 22. na 23. prosince 1745. Zelenkova hudba je charakteristická kontrapunktickou zběhlostí a harmonickou představivostí. Často používá harmonické změny a chromatiku. Instrumentální hudba je vždy tvůrčí a plna originality. V některých dílech je patrna snaha o užití prvků českého folkloru. Duchovní hudba vykazuje Zelenkovu snahu co nejvíce se přiblížit významu textu, jeho pozdní mše a litanie jsou mocně prodchnuty duchovnem. Jeho kompoziční invence, kontrapunktické mistrovství, jedinečný rytmus a nápaditá orchestrace jsou pravým bohatstvím barokní hudby.

Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2017
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo