česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [1 ... 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23]

270 záznamů

výročí 2018


  • Jiří SULŽENKO

    (* 13.7.1958 Pardubice)

    český operní pěvec - bas


  • Karel HÁBA

    (* 21.5.1898 Vizovice - † 21.11.1972 Praha)

    český skladatel, houslista a pedagog


    český skladatel, violista a pedagog. Bratr skladatele Aloise H. Původně učitel.

    Během učitelské praxe studoval housle a skladbu na pražské konzervatoři (skladbu Jaroslava Křičky, Josefa Bohuslava Foerstera a v mistrovské třídě u Vítězslava Nováka). Po státních učitelských zkouškách působil na 1922–27 v učitelském ústavu ve Sv. Janě pod Skalou, později jako redaktor Čs. rozhlasu, kde se věnoval vysílání pro školy. 1945 založil Rozhlasový dětský sbor. Od r. 1952 učil na Vysoké pedagogické škole v Praze a napsal několik pedagogických prací (Moderní houslová technika, 1927, 1928, Metodika hudební výchovy, 1953, 1957). Působil v Umělecké besedě v Praze, vystupoval jako violista a komorní hráč. Napsal klavírní a komorní skladby, sbory, písně, orchestrální skladby (2 symfonie, houslový koncert), kantátu, opery Jánošík, 1934), Stará historie (komp. 1935-37, neprov.), Kalibův zločin (1968 Košice) a dětskou operu O Smolíčkovi (1950 Čs. rozhlas).


  • Beno BLACHUT

    (* 14.6.1913 Ostrava - † 10.1.1985 Praha)

    český operní pěvec - tenor


  • Václav TALICH

    (* 28.5.1883 Kroměříž - † 16.3.1961 Beroun)

    dirigent a houslista


    český dirigent a houslista

    Studoval hru na housle na pražské konzervatoři (1903 byl členem Berliner Philharmoniker). Od r. 1904 působil jako houslista, učitel a dirigent v Oděse a Tbilisi, 1906-07 v Praze. 1908–12 dirigoval Slovinskou filharmonii a operu v Lublani. V této době absolvoval krátké studium u Maxe Regera, Arthura Nikische a Artura Vigny [Arturo Vigna]. V letech 1912–15 vedl operní scénu v Plzni. První koncert České filharmonie řídil 1917, 1919–41 byl šéfem České filharmonie, s přerušením v letech 1931–43, kdy působil ve Stockholmu. V letech 1936–45 vedl současně operu Národního divadla v Praze. Po válce byl neoprávněně pronásledován pro údajnou kolaboraci. V r. 1946 založil komorní orchestr, 1949–52 působil v Bratislavě, v r. 1954 naposledy veřejně vystoupil v Praze. Byl největší osobností mezi dirigenty své generace. Patřil k romantickým dirigentským typům, vedl orchestr k velkému zvuku.Uváděl především českou hudbu (Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, v operní tvorbě zvl. Leoš Janáček a Bedřich Smetana). Byl blízkým přítelem skladatele Josefa Suka, dirigoval řadu premiér dalších soudobých českých autorů (Martinů, Jeremiáš, Jirák, Bořkovec). Hojně prováděl díla Gustava Mahlera (přebíral též mj. Mahlerovy revize Beethovena). Měl spíše menší repertoár, který vypracovával k dokonalému provedení. S Českou filharmonií absolvoval několik zahraničních zájezdů, na nichž orchestr získal evropské jméno.


  • Václav TALICH

    (* 28.5.1883 Kroměříž - † 16.3.1961 Beroun)

    dirigent a houslista


    český dirigent a houslista

    Studoval hru na housle na pražské konzervatoři (1903 byl členem Berliner Philharmoniker). Od r. 1904 působil jako houslista, učitel a dirigent v Oděse a Tbilisi, 1906-07 v Praze. 1908–12 dirigoval Slovinskou filharmonii a operu v Lublani. V této době absolvoval krátké studium u Maxe Regera, Arthura Nikische a Artura Vigny [Arturo Vigna]. V letech 1912–15 vedl operní scénu v Plzni. První koncert České filharmonie řídil 1917, 1919–41 byl šéfem České filharmonie, s přerušením v letech 1931–43, kdy působil ve Stockholmu. V letech 1936–45 vedl současně operu Národního divadla v Praze. Po válce byl neoprávněně pronásledován pro údajnou kolaboraci. V r. 1946 založil komorní orchestr, 1949–52 působil v Bratislavě, v r. 1954 naposledy veřejně vystoupil v Praze. Byl největší osobností mezi dirigenty své generace. Patřil k romantickým dirigentským typům, vedl orchestr k velkému zvuku.Uváděl především českou hudbu (Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, v operní tvorbě zvl. Leoš Janáček a Bedřich Smetana). Byl blízkým přítelem skladatele Josefa Suka, dirigoval řadu premiér dalších soudobých českých autorů (Martinů, Jeremiáš, Jirák, Bořkovec). Hojně prováděl díla Gustava Mahlera (přebíral též mj. Mahlerovy revize Beethovena). Měl spíše menší repertoár, který vypracovával k dokonalému provedení. S Českou filharmonií absolvoval několik zahraničních zájezdů, na nichž orchestr získal evropské jméno.


  • František JÍLEK

    (* 22.5.1913 Brno - † 16.9.1993 Brno)

    dirigent


    český dirigent.

    Studoval dirigování a skladbu na konzervatoři v Brně u Jaroslava Kvapila a Zdeňka Chalabaly a v mistrovské třídě pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. V letech 1933–38 byl učitelem a sbormistrem v Besedě brněnské, 1937–39 korepetitorem a dirigentem brněnské opery, 1939–48 dirigentem opery v Ostravě. 1948–78 působil opět v Brně jako dirigent, dramaturg a šéf opery, od r. 1978 byl šéfdirigentem Státní filharmonie Brno. Od r. 1962 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění. Jako operní dirigent pokračoval v brněnské tradici uvádění Janáčkova díla (mj. 1958 scénická premiéra opery Osud v úpravě Václava Noska) a nastudoval široký klasický a moderní repertoár (1962 Martinů: Řecké pašije, 1963 Prokofjev: Ohnivý anděl ad.). Byl všestranným hudebníkem: komponoval, měl improvizační schopnosti a byl vynikajícím pianistou. Orchestr vedl precizně a měl schopnost tektonicky vystavět velké celky. Za jeho vedení dosáhla brněnská opera mezinárodní úrovně. Hostoval na zahraničních operních scénách, zejm. s Janáčkovými díly, mj. v Drážďanech, Lipsku, Perugii, Florencii, Vídni, Ženevě, Oslu, Moskvě.


  • František PREISLER

    (* 23.10.1973 Olomouc)

    dirigent a varhaník


    český dirigent a varhaník, syn režiséra Františka Preislera.

    Studoval varhany na brněnské konzervatoři, soukromě zpěv, kompozici a hru na trombon, později dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně; v r. 1996 absolvoval dirigentský kurs ve Vídni u J. Kalmara. Od r. 1990 byl korepetitorem a od r. 1991 dirigentem brněnské opery, od r. 1993 šéfdirigentem Hudebního divadla v Karlíně, kde 1994 nastudoval českou premiéru muzikálu A. Loyda Webbera Jesus Christ Superstar. Od r. 1995 byl dirigentem Národního divadla v Praze (nastudoval mj.: Šostakovič: Lady Makbet Mcenskogo ujezda, 2000, Adams: The Death of Klinghoffer, 2003). Všestranný hudebník, zkušený aranžér, koncertní dirigent.


  • Ivo ŽÍDEK

    (* 4.6.1926 Kravaře - † 19.5.2003 Praha)

    český operní pěvec - tenor


  • Růžena MATUROVÁ

    (* 2.9.1869 Praha - † 25.2.1938 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká sopranistka.

    Studovala v Pivodově pěvecké škole, později u Eduarda Stolze a u manželů Thomase Löweho a Marie Dreger-Destinnové (1889–1890). 1889/90 angažována v Teplicích (debut: Pamina, Mozart: Kouzelná flétna), 1890-93 v Mannheimu, kde nastudovala 14 velkých rolí. V létě 1893 krátce vystupovala se společností Adolfa Baumanna na stagioně v Berlíně jako Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě s Karlem Burianem). V letech 1893–1909 byla angažována v Národním divadle v Praze jako první sopranistka. Měla dokonalé technické školení, sytý hlas s průbojnými výškami a výrazný herecký talent. Patřila k největším českým pěvkyním všech dob. Vystoupila v řadě premiér českých oper: Miranda (Fibich: Bouře, 1895), Hedy (Fibich: Hedy,1896), Šárka (Fibich: Šárka, 1897), Eva (Foerster: Eva, 1899), Rusalka (Dvořák: Rusalka, 1901), Armida (Dvořák: Armida, 1904), Vlasta (Ostrčil: Vlasty skon, 1904). Vynikla i v mezinárodním repertoáru: Donna Anna, Mozart: Don Giovanni, Leonora, Beethoven: Fidelio, Desdemona, Verdi: Otello, Santuzza, Mascagni: Cavalleria rusticana, Carmen, Bizet: Carmen, Elsa a Ortrud, Wagner: Lohengrin; první česká Tosca (Puccini: Tosca, 1903). Vystupovala v českých divadlech v Plzni, Olomouci, v Brně ad. i v zahraničí (1899 ve Varšavě, 1903 turné po USA). Věnovala se pedagogické činnosti, po odchodu z Národního divadla založila pěveckou školu (mezi četnými žáky mj. Marie Krásová).


  • Ema DESTINNOVÁ

    (* 26.2.1878 Praha - † 28.1.1930 České Budějovice)

    česká operní pěvkyně - dramatický soprán

    Vlastním jménem Emilie Paulina Věnceslava Kittlová.


  • Miloslav KABELÁČ

    (* 1.8.1908 Praha - † 17.9.1979 Praha)

    český skladatel

    Po krátkém studiu na Technické Universitě v Praze, které nedokončil, se Kabeláč rozhodl vstoupit na Pražskou Konzervatoř, kde absolvoval studia skladby (K. B. Jirák), dirigování (P.Dědeček) a klavíru (V. Kurz). U Aloise Háby zde studoval kontrapunkt a techniky "Nové hudby" a u Schulhoffa instrumentaci. V roce 1932 se stal prvním českým hudebním režisérem v tehdejším Československém rozhlase, kde působil s přestávkou do 50. let. Založil tu také komorní vokální sdružení "Kabeláčův soubor" interpretující převážně soudobou a předklasickou hudbu. Byl uznáván a ceněn obzvlášť jako dirigent hudby 20. století.

    Čtyřicátá léta představovala pro Kabeláče nejtěžší období, v době 2. světové války byl propuštěn z rozhlasu a kvůli rasovému zákonu se musel i skrývat. Tvořil pod pseudonymem Jaromír Bláha. Po válce se vrátil od Rozhlasu, kde působil do roku 1957. Na protest proti okupaci Československa zkomponovat kantátu Neustupujte (1939), která patří mezi jeho výjimečná díla. Inspirací mu byly texty z lidové sbírky K. J. Erbena a známý husitský chorál Ktož sú boží bojovníci. Kantátu věnoval "českému lidu" a patří mezi jeho nejosobitější a nejpůsobivější hudební výpovědi.

    V letech 1958-62 učil na Pražské Konzervatoři, mezi jeho žáky patří Ivana Loudová, Jaroslav Krček, Zdeněk Lukáš, Lukáš Matoušek nebo Jan Málek. Středem jeho zájmu se stává Gregoriánský chorál a hudba neevropská. Zkomponoval Cizokrajné motivy pro klavír (1958-59). V 50. a 60. letech je Kabeláč činný hlavně organizačně, je jednatelem hudebního odboru Umělecké besedy, působí jako předseda Komise pro studium mimoevropské hudby i jako předseda Komise pro elektronickou hudbu.

    Velký zájem o bicí nástroje je zřejmý už v 1. symfonii D dur pro smyčce a bicí nástroje (1941-42) a vrcholí v dílech Osm invencí pro bicí nástroje op. 45, Osm ricercarů pro bicí nástroje (1966-67) a 8. Symfonii op. 54 "Antifony". Premiéra Osmi invencí se konala ve Strasburku roku 1965 a byla propojena s baletem na motivy báje o Minotaurovi Manuela Parrese. Byla provedena souborem Les Percussions de Strasbourg, se kterým Kabeláč dále spolupracoval a některá díla jim i dedikoval. Určitou satisfakcí byla cena hudební kritiky za nejlepší skladbu roku (Hamletovská improvizace, orchestrální dílo z roku 1962-63) a koncert nazvaný "Pocta Miloslavu Kabeláčovi" uspořádaný Kabeláčovými přáteli P. Nardinem a P. Stollem v kostele sv. Pavla 15. 6. 1971 ve Strasburku. Účast na tomto koncertu však byla Kabeláčovi minulým režimem odepřena.

    Těžištěm díla M. Kabeláče se staly symfonie, jak pro své nové pojetí a vyjadřovací možnosti, tak pro novost a nekonvenčnost provozovacího aparátu. Každá z osmi symfonií je věnována odlišné skupině nástrojů. 1. Symfonie (1941) je pro smyčce a velkou baterii bicích, Symfonie č. 2 nejromantičtější ze všech (1946) užívá saxofony, Symfonie č. 3 pro varhany, žestě a tympány (1948-57), Symfonie č. 4 "Komorní" (1954-58), Symfonie č. 5 "Dramatická" (1960) pro soprán bez textu a orchestr, Symfonie č. 6 "Koncertantní" (1961-62) pro klarinet a orchestr, Symfonie č. 7 (1967-68) pro recitátora a orchestr na vlastní text inspirovaný Biblí, a Symfonie č. 8 "Antifony" (1970) pro soprán, smíšený sbor, bicí nástroje a varhany.

    Mezi další orchestrální díla patří Mysterium času (1965) a Zrcadlení (1963-64), devět hudebních miniatur užívajících různé kompoziční techniky. Na koncertě ve Strasburku zazněla také díla pro varhany Dvě fantazie g moll a d moll (1957-58) a Čtyři preludia (1963). Posledními monumentálními díly inspirovanými českou minulostí jsou kompozice E fontibus Bohemicis (Z českých letopisů, 1965-72), šestidílná elektroakustická kompozice využívající například zvuku zvonu Zikmund a Proměny I, II, první pro ženský hlas, baryton, ženský a smíšený sbor (1978) a druhá pro klavír a orchestr (1979). Obě díla vychází ze starého českého chorálu Hospodine, pomiluj ny.

    Kabeláčova komorní tvorba je rovněž široká. Passacaglia TGM (1937), 8 preludií pro klavír (1955-56), Sonatina pro hoboj a klavír (1955), Balada pro housle a klavír (1956), Suita pro saxofon a klavír (1959), Šest mužských sborů (1939-40) na slova Jiřího Wolkera, dětský sbor na poezii Františka Hrubína Modré nebe (1950).

    Odkazy:
    www.musica.cz


  • Jan ZACH

    (* 13.11.1699 Čelákovice - † 24.5.1773 Ellwangen)

    český skladatel a varhaník

    český hudební skladatel a varhaník

    Roku 1724 přijel do Prahy, kde působil jako houslista a varhaník u sv. Havla a sv. Martina, kde se stal později i varhaníkem. V Praze byl pravděpodobně také ve hře na varhany a kompozici krátce žákem B. M. Černohorského. V roce 1737 odešel po neúspěšném konkurzu na místo varhaníka v chrámu sv. Víta do ciziny. Pobýval v Německu, několikrát navštívil Itálii. V roce 1745 byl jmenován kapelníkem na mohučském dvoře, který opustil roku 1756, aby strávil zbytek života na cestách. Objížděl šlechtické dvory a kláštery a živil se tím, že zde prodával své skladby a vyučoval hudbu. Hrál rovněž sólově na cembalo a housle a dirigoval provádění svých děl. Komponoval hudbu světskou instrumentální i chrámovou, stylově se jeho tvorba řadí do pozdního baroka, ale i raného klasicismu. Je autorem varhanních preludií a fug, kolem 30 mší, 3 requiem, Stabat Mater a jiných duchovních skladeb, dále symfonií či koncertů.


  • Alena MÍKOVÁ

    (* 21.11.1928 Praha - † 26.4.2014 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán


    sopranistka.

    Studovala zpěv soukromě a debutovala 1952 debutovala v Pražské zpěvohře (Cizí kněžna, v Dvořákově Rusalce). Od r. 1954 angažována v Ústí/L., 1957–88 v pražském Národním divadle. Její expresivní soprán s tmavou barvou se uplatnil ve velkých dramatických rolích zvl. v soudobých operách, zpívala však i starší repertoár. Hostovala ve Státní opeře Berlín, Státní opeře Vídeň, v operních domech v Marseille, Dublinu aj. Zpívala Smetanovu Miladu v Daliborovi, Libuši, Janáčkovu Jenůfu a Kostelničku v Jenůfě, Emilii Marty ve Věci Makropulos; Toscu v Pucciniho Tosce, Turandot; Wagnerovu Sentu v Bludném Holanďanovi, Brünnhildu ve Valkýře; Straussova Maršálka v Růžovém kavalírovi, Salome a Elektru; Šárku ve Fibichově Šárce, Maryšu v Burianově Maryše, Leonoru v Beethovenově Fideliovi, ve Verdim Lady Macbeth, Marii v Bergově Vojckovi, Šostakovičovu Katerinu Izmailovu, Kateřinu v Cikkerově Vzkříšení (prem. 1962); Ženu v monodramatech Lidský hlas (Poulenc) a Očekávání (Schönberg) v Brně 1969.


  • Jana JONÁŠOVÁ

    (* 28.4.1943 Plzeň)

    česká operní pěvkyně - soprán

    Studovala na konzervatoři, později na Akademii múzických umění v Praze Teodora Šrubaře. Již během studia vystupovala v Hudebním divadle v Karlíně, od r. 1965 také v Komorní opeře Praha a 1967–70 v Liberci. Od r. 1973 je členkou Národního divadla v Praze. Uplatnila se především v koloraturních rolích a vytvořila řadu postav v lyrickém sopránovém oboru (Zuzana v Mozartově Figarově svatbě, Vitelia v Titovi, Fiordiligi v Così fan tutte, Královna noci v Kouzelné flétně), dále Rosina v Rossiniho Lazebníku sevillském, Norina v Donizettiho Donu Pasquale; Gilda ve Verdiho Rigolettovi, Violetta v La Traviatě, Karolina ve Smetanově Dvou vdovách, Olympia v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Zerbinetta ve Straussově Ariadně na Naxu), ad. Vystupovala ve Státní opeře v Berlíně, Amsterdamu (od 1975), Bruselu, Salcburku, Drážďanech, Edinburku, Madridu, Moskvě, Štrasburku aj. Vyučuje na pražské Akademii múzických umění.


  • Hudební informační středisko

    (* 1.9.1998 Praha)

    Posláním HIS je podporovat českou soudobou hudbu a informovat o českém hudebním životě na národní i mezinárodní úrovni. HIS je členem Mezinárodní asociace hudebních informačních středisek (IAMIC), v rámci které se podílí na společných informačních a dokumentačních projektech.


  • Ilja HURNÍK

    (* 25.11.1922 Ostrava - † 7.9.2013 Praha)

    český skladatel, klavírista, spisovatel a pedagog


    skladatel, klavírista, spisovatel a pedagog

    Studium klavírní hry začal v Ostravě, pokračoval v Praze u V. Kurze a dovršil je u I. Štěpánové na mistrovské škole konzervatoře (1945-48) a na AMU (1948-52). Ve skladbě byl žákem J. Řídkého a V. Nováka (1941-44). Spolu s P. Štěpánem a s chotí J. Hurníkovou koncertně oživil čtyřruční klavírní hru; vzešly z ní i jeho skladby Domácí hudba pro klavír na čtyři ruce (1962), Valčíky pro klavír na čtyři ruce (1971), Variace na Pergolesiho téma (1984) a další, vydal i školu čtyřruční hry. V letech 1972-88 učil klavír a kompozici na pražské konzervatoři, 1974-79 působil také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Skladatelsky vyšel z Novákovy školy a z impresionismu s folklórní inspirací - balet Ondráš (1950), kantátová suita na lidové texty Maryka (1948, přepracovaná 1955), později převládla neoklasická orientace. Nejčastěji jsou provozovány Hurníkovy skladby komorní: Sonata da camera pro flétnu, hoboj, violoncello, cembalo (1952); Písničky s flétnou (1955); Esercizii, pro flétnu, hoboj, klarinet a fagot (1958); Malý faun pro flétnu a klavír (1965); Příběhy jedné kapely, pro vypravěče a komorní soubor, na vlastní text (1967); Slovníček kontrapunktu pro dětský sbor a klavír (1973); Variace na myší téma (1976) a další. Innocenza pro klavír na 4 ruce (1992) zvítězila v japonské soutěži Piano-Duo-Association.

    Obdobné stylové rysy vykazuje méně početná Hurníkova tvorba orchestrální: Čtvero ročních dob (suita pro 12 nástrojů, 1952), Komorní hudba pro smyčce (1962), Nový clavecin (1975), Suita z baletu Faux pas de quatre (1978), Klicperovská předehra (1985), Písně beze slov pro orchestr (1995) a další. Z Hurníkovy operní tvorby uveďme humornou detektivku Dáma a lupiči (1966 Plzeň, 1969 Kiel, 1992 Praha atd.); podobenství Mudrci a bloudi (1968); jednoaktovku Diogenes (1973); komické opery Rybáři v síti (1980); Oldřich a Boženka (1985) a dětskou jednoaktovou operu Co pohádka zatajila (1987). Hurník vynikl i jako osobitý popularizátor s velkým kulturním zázemím; vydal mimo jiné komplet Umění poslouchat hudbu (8 desek). Se svým švagrem Petrem Ebenem realizoval českou verzi Orffovy školy (Schulwerk).

    Rozsáhlé je jeho dílo literární s obdobnými rysy jako dílo hudební: Trubači z Jericha (1965); Kapitolské husy (1969); Cesta s motýlkem (1970); Muzikální Sherlock (1971); knížka pro děti Jak se hraje na dveře (1973); obdobně zacílená knížka Struny, klapky, paličky (1975); vzpomínkové Dětství ve Slezsku (1979); Múza v terénu (1980); společně s M. Horníčkem a V. Preclíkem vydal knihu Trojhlas. Jeho literární produkce posloužila nejednou za předlohu i filmovému či televiznímu zpracování.

    Odkazy:
    http://www.hurnik.cz
    http://www.libri.cz
    http://www.musica.cz/comp/hurnik.htm


  • Maria TAUBEROVÁ

    (* 28.4.1911 Vysoké Mýto - † 16.1.2003 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán


    Sopranistka. Manželka dirigenta Národního divadla Jaroslava Krombholze.

    Studovala hudbu ve Vídni, zpěv v Miláně a v Praze (prof. L. Ripper, F. Carpi). V letech 1936–73 byla mimořádnou osobností v souboru pražského Národního divadla v Praze, kde nastudovala téměř padesát rolí v repertoáru několika staletí (zvl. Mozart, Verdi, Strauss: Zerbinetta v Ariadně na Naxu, 1940, z české tvorby Smetana, Dvořák, Bořkovec, Ostrčil, Martinů: Mirandolina, 1959, Julietta, 1963). Měla dokonale vyškolený koloraturní soprán a přitažlivý jevištní zjev, který si dokázala udržet i v pozdějších letech. V letech 1933–35 hrála v několika filmech. Často hostovala v zahraničí a vystupovala na oratorních a písňových koncertech.Natočila řad rozhlasových a gramofonových snímků.


  • Leopold KOŽELUH

    (* 26.6.1747 Velvary - † 7.5.1818 Vídeň)

    český skladatel a pedagog


    český skladatel a pedagog

    Pocházel z hudebnické rodiny. Studoval gymnázium a filozofické ročníky v Praze, hudbě se učil u svého bratrance Jana Antonína K. a u Františka Xavera Duška. Po prvních úspěších s baletní hudbou zanechal studia práva a přesídlil do Vídně (1778), kde se záhy uplatnil ve společnosti a získal jméno jako klavírista, učitel a skladatel. 1792 byl jmenován po Mozartově smrti dvorním skladatelem a komorním kapelníkem. Osvědčil se jako pedagog. Napsal asi 40 klavírních koncertů a 60 sonát, 30 symfonií, serenády, písně, sborové skladby, dvě oratoria a šest oper, většinou nedochovaných. Jeho skladby vycházely jednotlivě v drobnějších sbírkách a sbornících.


  • Karel ANČERL

    (* 11.4.1908 Tučapy - † 3.7.1973 Toronto)

    český dirigent

    Studoval na konzervatoři v Praze, dirigování u P. Dědečka a V. Talicha, skladbu u J. Křičky a A. Háby (v r. 1931 připravoval s Hermannem Scherchenem v Mnichově světovou premiéru čtvrttónové opery Matka Aloise Háby a získal uznání v kruzích International Society for Contemporary Music). V letech 1931–33 byl kapelníkem Osvobozeného divadla v Praze, 1933-38 dirigentem pražského rozhlasového orchestru. 1942-45 byl z rasových důvodů deportován v ghettu Theresienstadt, kde patřil k nejaktivnějším organizátorům kulturního života. V roce 1944 přežil transport do Osvětimi. V letech 1945–47 působil v nově založeném souboru Velké opery 5. května v Praze (řídil zde čs. premiéru Hábovy opery Matka). Od r. 1947 byl šéfdirigentem orchestru pražského rozhlasu, v letech 1950-68 uměleckým ředitelem a šéfdirigentem České filharmonie. Po okupaci Československa 1968 působil od 1969 jako šéfdirigent symfonického orchestru v Torontu. Jeho dirigentský styl byl věcný a moderní, jeho hlavním zájmem byla hudba 20. století (Schönberg, Bartók, Stravinskij, Prokofjev, Britten), o kterou obohatil repertoár České filharmonie. Byl vynikajícím interpretem děl Janáčkových a Martinů. S orchestrem pracoval detailně. S Českou filharmonií vystupoval mj. v Austrálii, Číně a Indii a pomohl jí získat světové renomé. Natočil pro Supraphon mnoho nahrávek (nyní v kompletu vydány na CD).


  • Břetislav BAKALA

    (* 12.2.1897 Fryšták - † 1.4.1958 Brno)

    český dirigent, klavírista a skladatel

    Studoval dirigování na brněnské konzervatoři u Františka Neumanna, kompozici u L. Janáčka na varhanické škole a 1922-1923 na mistrovské škole konzervatoře. V letech 1920-1925 a 1929-1931 byl dirigentem brněnského Národního divadla, v r. 1925 krátce varhaníkem katedrály ve Filadelfii (Pennsylvania, USA), od 1926 klavíristou a dirigentem Čs. rozhlasu v Brně, od r. 1937 šéfem rozhlasového orchestru. V r. 1951 začal vyučoval na nově založené Janáčkově akademii múzických umění. Od r. 1956 byl uměleckým ředitelem a dirigentem Státní filharmonie Brno. Jeho hlavním zájmem bylo dílo Leoše Janáčka. V r. 1921 uvedl premiéru Zápisníku zmizelého, roku 1930 dirigoval v Brně premiéru opery Z mrtvého domu, kterou s Osvaldem Chlubnou dokončil. Nastudoval i Janáčkovy málo hrané opery Počátek románu (1931) a Osud (1934) a pořizoval klavírní výtahy jeho děl. Vydal úpravy moravských lidových písní. Jeho manželka, sopranistka Marie Bakalová, roz. Šíšová (1904-1992), byla členkou brněnské opery (1918-1925) a koncertní pěvkyní.


  • Libuše MÁROVÁ

    (* 24.12.1943 Sušice)

    česká operní pěvkyně - mezzosoprán, alt


    česká mezzosopranistka.

    Studovala v Praze na Akademii múzických umění u Přemysla Kočího, dále soukromě. V letech 1965–66 působila v Plzni (debutovala jako Vlasta ve Fibichově Šárce). Od r. 1966 angažována v Národním divadle v Praze. Nastudovala zde repertoár značného stylového rozpětí, též díky svým velmi dobrým hereckým schopnostem (Radmila ve Smetanově Libuši, Panna Róza v Tajemství; Cherubín v Mozartově Figarově svatbě, Dorabella v Cosi fan tutte; Fricka a Erda ve Wagnerově Prstenu Nibelungově; Olga v Čajkovského Eugenu Oněginovi, Carmen, Bizet: Carmen, Eboli, Verdi: Don Carlos, Ježibaba, Dvořák: Rusalka, Donna Isabela, Fibich: Nevěsta messinská, Judith, Bartók: Hrad Modrovousův ad.). Hostovala mj. v Komische Oper v Berlíně (1970–77), Oslu (1969–72), Amsterdamu (1975–79), Madridu (1997), Lisabonu (2000) ad.


  • Zdeněk KOŠLER

    (* 25.3.1928 Praha - † 2.7.1995 Praha)

    český dirigent


    český dirigent.

    Pocházel z hudebnické rodiny. Jako gymnazista byl vězněn 1944–45 v ghettu Terezín. Od r. 1947 studoval hudební teorii a kompozici u Otakara Jeremiáše, klavír u Erny Grünfeldové, kompozici u Jaroslava Řídkého, dirigování u P. Dědečka a 1948–52 na Akademii múzických umění u Metoda Doležila, Karla Ančerla a Roberta Brocka. V letech 1948–58 byl angažován v Národním divadle, nejprve jako korepetitor, od r. 1951 dirigent. V této době řídil první koncerty v Praze (s Pražským symfonickým orchestrem FOK). V r. 1956 se stal vítězem dirigentské soutěže v Besançonu. V letech 1958–62 působil jako šéf opery v Olomouci a 1962–66 v Ostravě. Po vítězství v mezinárodní soutěži o cenu Dimitri Mitropoulose v New Yorku (1963) byl jednu sezonu asistentem Leonarda Bernsteina v Newyorské filharmonii. Od r. 1965 hostoval v Komische Oper v Berlíně a 1967–68 byl zde angažován jako šéfdirigent. V letech 1971–76 pracoval jako šéfdirigent Slovenského národního divadla v Bratislavě. Od r. 1976 byl dirigentem České filharmonie, 1980–85 šéfem opery Národního divadla, 1987–92 šéfidirigentem, poté hostujícím dirigentem. Vystupoval ve většině velkých evropských hudebních center, v Severní Americe a zvl. v Japonsku. Proslul detailní prací s orchestrem a pečlivým vedením zpěváků k věrohodnému hereckému projevu. Studoval velmi rychle nová díla (uvedl řadu premiér soudobé české hudby) a měl mimořádnou hudební paměť, která mu pomohla udržovat široký repertoár (téměř kompletní operní dílo Smetanovo, Dvořákovo, Fibichovo, Janáčkovo). Patřil k největším dirigentským osobnostem své generace.


  • Helena TATTERMUSCHOVÁ

    (* 28.6.1933 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká sopranistka.

    Studovala na pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Ještě za studií (1953) hostovala v Národním divadle v Praze (Barče ve Smetanově Hubičce), 1954–56 byla angažována v Ostravě, 1956–91 v Národním Divadle v Praze. Díky štíhlé postavě a hereckému nadání mohla vystupovat v chlapeckých a pohybově náročných rolích (Liška Bystrouška v Janáčkových Příhodách Lišky Bystroušky, Aljeja v opeře Z mrtvého domu; Kuchtík v Dvořákově Rusalce, Petřík v Novákově Zvíkovském rarášekovi). Její dobře vyškolený jemný soprán se uplatnil v subretních, koloraturních i lyrických úlohách (Zuzana v Mozartově Figarově svatbě, Zerlina v Donu Giovannim, Despina v Cosi fan tutte, Papagena v Kouzelné flétně, Blonda a Konstance v Únosu ze serailu; Sophie v Straussově Růžovém kavalírovi, Zdenka v Arabele; Anička ve Weberově Čarostřelci, Rosina v Rossiniho Lazebníku sevillském, Violetta ve Verdiho La Traviatě, Karolina ve Smetaných Dvou vdovách). Hrála v několika filmech (z hudebních v r. 1962 Kuchtíka v Dvořákově Rusalce). Od r. 1971 vyučuje na pražské konzervatoři.


  • Milada MARKOVÁ

    (* 24.5.1913 Brno - † 29.10.1986 Olomouc)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká sopranistka.

    V letech 1929–35 studovala zpěv na konzervatoři v Brně u Marie Fleischerové. Téměř po celý život byla angažována v Olomouci (1935–71, s krátkou přestávkou ve 30. letech, kdy působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Zpívala především dramatické sopránové role. Vynikla zvl. V operách Straussových (Salome, Oktavián v Růžovém kavalírovi) a Janáčkových (Kostelnička a Kabanicha v Jenůfě, Emilia Marty ve Věc Makropulos ad.). Působila také pedagogicky.


  • Martin TURNOVSKÝ

    (* 29.9.1928 Praha)

    český dirigent


    český dirigent.

    Po maturitě na gymnáziu v Praze (1947) studoval klavír a dirigování na konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze (učitelé Pavel Dědeček, Karel Ančerl, Robert Brock, Metod Doležil, 1956 po několik měsíců v zahraničí Georg Széll). V letech 1952–60 působil v armádních uměleckých souborech. V r. 1958 získal první cenu na dirigentské soutěži v Besançonu (Francie). Angažován jako dirigent Státní filharmonie Brno (1959–62), šéf Plzeňského rozhlasového orchestru (1963–66), šéfdirigent Dresdner Staatskapelle a Drážďanské státní opery (Dresdner Staatsoper, 1966–68). V r. 1965 hostoval s Českou filharmonií v USA. Po okupaci Československa v srpnu 1968 emigroval do Rakouska a získal rakouské občanství. Působil v Norsku jako šéfdirigent Norské národní opery v Oslu v letech 1975–80) a šéfdirigent opery v Bonnu (1979–1982). Hostoval u mnoha evropských i zámořských orchestrů a v operních divadlech. Po r. 1989 se vrátil do Prahy a obnovil své domácí aktivity. Hostoval ve Státní opeře a v letech 1992–95 byl šéfdirigentem Pražského symfonického orchestru FOK. V r. 1997 nastoupil angažmá v Japonsku (Gumma Symphony Orchestra). 1990–95 vyučoval dirigování na Vysoké hudební škole v rakouském Grazu, 1999 získal rakouský čestný kříž za vědu a umění 1. třídy. Nahrával pro Supraphon (některé snímky soudobých českých autorů byly v době jeho emigrace zničeny) a Schwann. Publikoval vzpomínky Pondělníci (2003).


  • Livia ÁGHOVÁ

    (* 7.10.1963 Šaľa)

    slovenská operní pěvkyně - soprán

    Slovenská sopranistka z maďarské rodiny. Studovala na konzervatoři v Bratislavě u prof. M. Fidlerové. Účastnila se úspěšně pěveckých soutěží v Karlových Varech, v Praze (Pražské jaro) a v Mnichově. Od r. 1985 byla angažována ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Mimi v Pucciniho La Bohème, Donna Elvira v Mozartově Donu Giovannim), od r. 1988 vystupovala v Praze ve Státní opeře (Lia v Pucciniho Turandot, Pamina v Mozartově Kouzelné flétně) a v Národním divadle, jehož je členkou (Bystrouška v Janáčkově Příhodách lišky Bystroušky, Jenůfa v Její pastorkyni, Julie v Gounodově Romeovi a Julii, Sophie ve Straussově Růžovém kavalírovi, Fiordiligi v Mozartově Così fan tutte, Nedda v Leoncavallově Cavalleria rusticana, Phébé v Rameauově Castoru a Polluxovi, ad.). Hostuje v zahraničí (mj. 1992 v Mnichově při místní premiéře Dvořákovy opery Dimitrij jako Xenie, 1995 v Paříži při koncertním provedení Janáčkovy opery Osud). Vystupuje jako sólistka s orchestry (Česká filharmonie, Wiener Philharmoniker, Bamberger Philharmoniker, Orchestre de Paris).


  • Rudolf DAŠEK

    (* 27.8.1933 Praha - † 1.2.2013 Praha)

    český jazzový kytarista a skladatel


    český jazzový kytarista a skladatel

    Vystudoval pražskou konzervatoř u prof. J. Jirmala (absolvoval 1966). Vystupoval už ale od r. 1961 ve formaci Metronom, od r. 1963 spolupracoval s Divadlem J. Wolkera a s dalšími: např. v SHQ Combo Karla Velbeného, v pražském klubu Reduta s Laco Deczim v Cellula Quintet. V r. 1964 založil trio s Jiří (později Georgem) Mrázem a různými bicisty např. Laco Troppem. Spolupracoval s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, s Bigbandem V. Zahraníka. V letech 1968-70 hrál v Západním Berlíně v klubu Blue Note s varhaníkem Lou Bennetem. Spolupracoval s řadou výrazných jazzových osobností. Na počátku 70tých let hrál v duu s flétnistou Jiřím Stivínem. Od roku 1977 také jako sólový kytarista. Nejdéle spolupracoval s kytaristou Toto Blankem. V roce 1985 obnovil spolupráci s Jiřím Stivínem. Stylově patří jeho styl do free jazzu a bebopu. Inspiruje se také folklórem, soudobou hudbou. Diskografie: Českoslovenští jazzoví sólisté (Supraphon, 1963), Our System Tandem – Jiří Stivín & Rudolf Dašek (RCA, 1974), Jazz Goes To Beat (Supraphon, 1970), B&S (Supraphon, 1971), Interjazz (Supraphon, 1971), Interjazz 2 (Supraphon, 1974), System Tandem – Jiří Stivín & Rudolf Dašek (JAPO, 1975), Koncert v Lublani – System Tandem Stivín & Dašek (Supraphon, 1976,reedice Bonton, 1996), Reunion – System Tandem Stivín & Dašek (Supraphon, 1989) .

    Odkazy:
    de.wikipedia.org


  • Miloslav IŠTVAN

    (* 2.9.1928 Olomouc - † 26.1.1990 Brno)

    český skladatel a pedagog

    český skladatel, pedagog

    Vystudoval gymnasium, JAMU v Brně u J. Kvapila. Patří ke skupině brněnské Nové hudby. Užíval různé kompoziční metody, vlastní charakterizoval jako „metodu montáže izolovaných prvků“. Zajímal se foklór včetně etnické africké hudby, inspiroval se také tvorbou B. Bartóka a L. Janáčka. Od r. 1957 též pedagogem na JAMU. Výběr z díla: pro klavír: Miniatury (1952), Sonáty č. 1., 2. (1954, 59), komorní: Partita pro dechové nástroje (1957) , smyčcový kvartet (1951). Orchestrální: Symfonie (1952), Dodekameron, 12 skladeb pro 12 hráčů (1964), Zaklínání času (1967), oratorium Já Jákob (1968), Smuténka. Pět písní pro lat, klavír a mg. pás (1970), In memoriam J. Berg (1972), Hry. 7 obrazů pro symfonický orchestr (1977), Modravá země. Hudba pro mg. pás s recitací básně S. Jesenina (1982), Tempus Irae (1983), Láska, vzdor a smrt. Skladba pro mzS a komorní soubor (1984), Variace na renesanční téma. Skladba pro ženský a mužský hlas a komorní orchestr (1988). Konkrétní hudba: Ostrov hraček (1968), Avete morituri(1970). Teoretické spisy

    • Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě, ed. Panton (1973)
    • Struktura a tvar hudebního objektu (1973), JAMU Brno (učební text)
    • Poznámky k soudobé hudební formě a rytmu (1976), ed. JAMU (učební text)
    • Jednohlas v soudobé hudbě (1988), JAMU (učební text)



    Odkazy:
    www.musica.cz
    wikipedia.org

    Černušák, Gracián (ed.); Štědroň, Bohumír; Nováček, Zdenko (ed.) (1963). Československý hudební slovník I. A-L. Prague: Státní hudební vydavatelství.

     


  • Viktor ULLMANN

    (* 1.1.1898 Těšín - † 18.10.1944 Osvětim)

    německý skladatel, narozený a žijící v Čechách

    německý skladatel žijící v českých zemích 

    Studoval gymnázium ve Vídni, dobrovolně sloužil v první světové válce. V r. 1918/19 navštěvoval ve Vídni Schönbergův kompoziční seminář. 1920–27 byl kapelníkem německého divadla v Praze (šéf opery Alexander Zemlinsky), 1928/29 vedl operu v Ústí n. Labem, do 1931 působil v divadle v Ženevě, do r. 1933 v antroposofickém knihkupectví ve Stuttgartu. V letech 1933–39 žil v Praze jako učitel a skladatel, stýkal se s A. Hábou a s okruhem International Society for Contemporary Musik, pracoval pro německé vysílání Čs. rozhlasu a pro Mezinárodní společnost pro hudební výchovu. Napsal řadu publicistických a kritických textů. Po okupaci Československa byl zbaven možnost veřejně působit. V r. 1942 vydal své práce vlastním nákladem. 9. 9. 1942 byl deportován do ghetta Theresienstadt, kde se významně podílel na organizaci kulturního života. 16. 10. 1944 byl deportován do Osvětimi. Napsal orchestrální Variationen über Schönberg (Hertzkova cena Universal Edition 1934), neoklasickou Symphonische Phantasie, koncerty pro klavír a saxofon, klavírní sonáty a několik sbírek písní s nápadně expresivní postromantickou melodikou. Dokončil tři opery: Der Sturz des Antichrist (1935, prov. 1995), jednaktovku Der zerbrochene Krug (1942, prov. 1996) a Kaiser von Atlantis Der Kaiser von Atlantis oder Die Tod-Verweigerung, 1943, prov. 1975 Amsterdam).


  • Iva BITTOVÁ

    (* 22.7.1958 Bruntál)

    česká zpěvačka, houslistka, herečka

    Sestra zpěvačky Idy Kelarové. Vystudovala konzervatoř v Brně obor zpěv, housle a hudebně-dramatický. Již v době studií vystupovala jako zpěvačka s BROLNem. Od r. 1978 byla členkou brněnského Divadla na provázku. Její nejznámější rolí v tomto divadle byla role Eržiky v Baladě pro banditu. Od r. 1984 se věnuje vlastní tvorbě jako houslistka a zpěvačka, která se inspiruje folklórem. Spolupracovala se skupinou Dunaj, se Škampovým kvartetem, bubeníkem Pavlem Fajtem. Své inspirace rozšířila o jazz, rock, operu. V r. 2004 účinkovala jako Elvíra v Mozartově Donnu Giovannim v Carnegie Hall. Vystoupila s newyorskou skupinou Bang on a can all atars. Nejpůsobivější je v prostých lyrických polohách inspirovaných folklórem. Z filmových rolí je nejznámější zpracování Balady pro banditu (1978), v Želarech (2003). Její poslední rolí je hlavní role ve filmu A. Nelis Tajnosti (2007). Diskografie: Svatba (1987), Bitová & Fajt (1987, 1997), River of Milk (1991), Ne, nehledej (1994), Kolednice (1995), Divná slečinka (1996), Pustit musíš (1996), Bílé inferno (1997), Classic (1998), Echoes (2001), Čikori (2001), Ples upírů (2002), Jako host (2002), Step across the Border (2003), Moravská lidová poesie v písních (2004), Elida (2005), The Party – s Javasem (2005), Mater – s Vladimírem Godárem (2006).

    Odkazy:
    www.bittova.com
    Wikipedia
    www.csfd.cz


  • Osvald CHLUBNA

    (* 22.7.1893 Brno - † 30.10.1971 Brno)

    český skladatel


    český skladatel.

    Studoval původně v Brně techniku a obchodní akademii, 1914–15 a 1923–24 skladbu u Leoše Janáčka. Do 1953 pracoval jako úředník. Učil též na brněnské varhanické škole a na konzervatoři (1919–35, 1953–59), později na Janáčkově akademii múzických umění (1956–58). Byl činný v brněnských uměleckých organizacích (zvl. Klub moravských skladatelů, 1919–48). Byl plodným skladatelem. Ač Janáčkův žák, šel vlastní cestou od romantismu, impresionismu až k modernímu konstruktivismu. V jeho písních a sborech se projevil vztah k symbolismu (texty: Otakar Březina, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Durych, ad.). Napsal několik cyklů skladeb pro klavír a varhany, nástrojové koncerty, symfonie, předehry, kantáty a předehry. Bohatá operní tvorba, často na vlastní libreta (Pomsta Catullova podle Vrchlického, komp. 1917, 1921 Brno), Alladina a Palomid (podle Maeterlincka, 1925 Brno, jako Síla touhy), Ňura (1932 Brno), Jak smrt přišla do světa (scén. mysterium, 1936 Brno, jako V den počátku), Freje pána z Heslova (komp. 1939-40, 1949 Brno), Jiří z Kunštátu a Poděbrad (podle Aloise Jiráska, komp. 1941-42), Kolébka (podle Jiráska, komp. 1951-52, 1963 Janáčkova akademie múzických umění Brno), Eupyros (komp. 1960-62). Texty a články, zvl. o Janáčkovi.


  • Lubomír HAVLÁK

    (* 27.2.1958 Praha)

    český houslista


    český houslista

    Studoval Pražskou konzervatoř (prof. V. Rejšek) a HAMU, absolvoval kurz u N. Milsteina v Curychu. Již od konzervatoře se stal členem Havlákova kvarteta, které vystupuje od r. 1985 pod změněným názvem Kvarteto Martinů. Soubor v 80. letech absolvoval řadu mistrovských kurzů kvartetní hry v zahraničí. L. Havlák se věnuje také sólové hře a pedagogické praxi. Během své kariéry získal několik ocenění v soutěži Pražského jara (1979, 1984), soutěži Evian (1978, 1986), Cenu Y. Menuhina (1988), Cenu Nadace B. Martinů za propagaci díla skladatele. Nahrávka Martinů smyčcových kvartetů získala cenu nejlepší nahrávky komorní a sólové hry 20. století v soutěži MIDEM v r. 2004.

    Odkazy:
    musicologica.cz
    musikerportrait.com


  • Karel NEDBAL

    (* 28.10.1888 Dvůr Králové nad Labem - † 20.3.1964 Praha)

    český dirigent


    český dirigent

    Studoval nejprve práva v Praze a Vídni, pak skladbu u V. Nováka a J. B. Foerstera, vliv na jeho hudební vzdělání měl i jeho strýc Oskar Nedbal. Dirigentskou dráhu nastoupil již v r. 1910, 1911-20 byl sbormistrem Vinohradského Hlaholu. Jako operní dirigent působil ve Vinohradském divadle v Praze (1914-20), českém divadle v Olomouci (1920-28), Slovenském národním divadle v Bratislavě (1928-38, 1934 zde uvedl prvně Smetanovy opery), Zemském divadle v Brně, Národním divadle v Praze; řídil též orchestr pražského rozhlasu a příležitostně i Českou filharmonii. Vedle děl Smetany, Dvořáka a Janáčka se soustředil na díla ruských, v Bratislavě pak soudobých slovenských skladatelů.


  • Jiří HLAVÁČ

    (* 12.10.1948 Zlín)

    český klarinetista, saxofonista, pedagog, hudební organizátor


    český klarinetista, saxofonista, pedagog, hudební organizátor

    Studoval Konzervatoř Brno (prof. A. Doležal), HAMU (prof. V. Říha). Již v době svého studia uvádí českou hudbu 20. století. V r. 1969 zvítězil na Burze mladých umělců. Od r. 1973 vyučuje na plzeňské konzervatoři. Osvědčuje se i jako pedagog, protože jeho studenti získávají ceny v mezinárodních soutěžích. Od r. 1990 působí jako pedagog na HAMU, v r. 1997 byl jmenován docentem, v r. 2000 profesorem. Od r. 1994 vyučuje pravidelně na mistrovských kurzech v zahraničí. Je zakládajícím členem Nadace Život umělce. V letech 1997 – 2000 zastával funkci proděkana pro studijní záležitosti, 2000-2006 děkanem fakulty. Je předsedou Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, soutěže Concertino Praga, Asociace hudební umělců a vědců, byl členem presida České hudební rady. Získal cenu MK ČR v oboru hudby. Na svém kontě má přes 3 tisíce koncertů. Kromě specializace na soudobou hudbu je výjimečný také svým dlouhodobým zájmem o jazz. V r. 1975 založil soubor Barock Jazz Quintet, který vystupuje úspěšně po celém světě, v letech 1977-82 byl členem slavného Adamusova dechového tria. Sólově vystupuje s řadou souborů a orchestrů. Soustavně se také věnuje publicistické a moderátorské činnosti zejména v Českém rozhlase, činnosti organizační. Obdržel také ocenění za nahrávky (Zlatý štít Pantonu v r. 1988, Gramy Classic v r. 1993, CD roku ve Velké Británii 2005).

    Odkazy:
    hamu.cz
    musicologica.cz


  • Lukáš MOŤKA

    (* 18.12.1983 Šternberk)

    český trombonista

    Životopis: Byl členem orchestru Moravského divadla Olomouc a poté prvním trombonistou orchestru opery Národního divadla v Brně, nyní (2014) je sólotrombonistou České filharmonie v Praze. Jako sólista spolupracoval s Filharmonií Brno, Pražským komorním orchestrem, Filharmonií Hradec Králové, Karlovarským symfonickým orchestrem, Komorní filharmonií Pardubice, s Vogtland Philharmonie Greiz/Reichenbach, se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti a dalšími. Je členem žesťového souboru CzechBrass a Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie a Czech Philharmonic Jazz Band. Provedl skladby českých soudobých autorů (mj. Juraje Filase, Ladislava Kubíka, Pavla Slezáka ad.). Je vyhledávaným komorním hráčem.

    Studium: Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži (Rudolf Beran); Janáčkova Akademie múzických umění v Brně (Jaroslav Kummer; bakalářské studium a magisterský program Akademie múzických umění v Praze (Jiří Sušický); Konservatorium privatuniversität Wien (Gabriel Madas).

    Soutěže: Soutěž konzervatoří České republiky (1. cena a titul absolutního vítěze); Mezinárodní soutěž žesťových nástrojů v Brně (1. cena a titul absolutního vítěze); soutěž Talent roku (ocenění poroty); byl semifinalistou v soutěži Hungarofwest v Maďarsku, dále v soutěži LieksaBrassWeek ve Finsku a v mezinárodní soutěži ARD v Německu; soutěž v Markneukirchenu v SRN (3. cena; soutěž Pražského jara (2. cena, 2011).

    Repertoár: J. B. Riccio, J. K. J. Neruda, E. Bozza, G. Torelli, O. Bohme, C. Saint-Saëns, J.-F. Michael, J. G. Albrechtsberger, G. Finger, L. Grondahl a další.

    Agentura: TRIART MANAGEMENT, tel.: +420 323 655 053, e-mail: info@triartmanagement.cz


  • Iša KREJČÍ

    (* 10.7.1904 Praha - † 6.3.1968 Praha)

    český skladatel


    český hudební skladatel, dirigent, hudební režisér

    Tento syn významného českého filosofa Františka Krejčího v letech 1923-27 studoval na Karlově univerzitě estetiku, historii a hudební vědu, zároveň však navštěvoval pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu u K. B. Jiráka, klavír u A. Šímy a dirigování u P. Dědečka a V. Talicha. V letech 1927-8 studoval skladbu na mistrovské škole u Vítězslava Nováka. Od roku 1928 do roku 1932 pracoval jako korepetitor ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde získal své první dirigentské zkušenosti - stejně jako potom v Národním divadle v Praze (1933-4). V letech 1934-45 působil jako dirigent a režisér v Československém rozhlase, od roku 1936 rovněž jako dirigent pražského Orchestrálního sdružení (1936-45). V letech 1945-58 byl šéfem opery v Olomouci, kde provedl řadu soudobých novinek. Od roku 1959 byl dramaturgem Národního divadla v Praze. V sezóně 1964-65 vedl operní společnost v Českých Budějovicích. Skladatelské dílo Išy Krejčího patří stylově do neoklasicismu. S P. Bořkovcem, J. Ježkem, V. Holzknechtem a B. Martinů založil skupinu Mánes, kterou spojoval zájem o hudbu Pařížské šestky a I. Stravinského. Jeho nejúspěšnějším dílem je opera na motivy Shakespearovy Komedie plné omylů Pozdvižení v Efesu (1939-43). Z dalších jevištních děl jmenujme operu (nebo jevištní kantátu) Antigona (podle Sofokla, 1933, rev. 1959-62) a "dramatické scény" podle Aloise Jiráska Temno (1944, rev. 1951). Dále je autorem čtyř symfonií (1954, 1956, 1961, 1966), Symfonietty-Divertimenta (1929), Concertina pro violoncello a orchestr (1936), 20 variací na vlastní téma ve stylu lidové písně (1946), Serenády pro orchestr (1948) nebo 14 variací na píseň "Dobrú noc" (1951). Jeho komorní tvorbu reprezentuje Divertimento "Kasace" (1925) pro flétnu, klarinet, trubku a fagot, Trio-Divertimento (1935) pro hoboj, klarinet a fagot, Trio (1936) pro klarinet, kontrafagot a klavír, Tři scherzina (1953) pro klavír nebo smyčcové kvartety (No.2,1953, No.3, 1960). Z vokální tvorby vyniká především 6 písní (1931) pro baryton a klavír nebo orchestr na slova J. Nerudy, Antické motivy (1936, orch.1940) pro nízký mužský hlas a klavír podle J. V. Sládka, 5 písní (1938) na slova J. A. Komenského nebo 4 madrigaly (1936) na slova K. H. Máchy pro menší smíšený sbor, tenor a klavír.
    Odkazy:
    http://www.musica.cz


  • Leoš JANÁČEK

    (* 3.7.1854 Hukvaldy - † 12.8.1928 Ostrava)

    český skladatel a pedagog

    Základy hudebního vzdělání získal v rodině a jako fundatista ve starobrněnském augustiniánském klášteře. Po ukončení studia na učitelském ústavu v Brně (1869-72) se zde stal pomocným učitelem. V letech 1874-75 navštěvoval pražskou varhanickou školu. Po návratu do Brna se uplatnil nejen jako učitel, ale též sbormistr starobrněnského kláštera, řemeslnické jednoty Svatopluk a dirigent Besedy brněnské (1876-88). V letech 1879-80 krátce pobýval na konzervatořích v Lipsku a ve Vídni. V letech 1884-88 redigoval v Brně časopis Hudební listy. Sbíral a vydával lidové písně, věnoval se jim i teoreticky a po celý život se jimi obíral jako skladatel (Říkadla na lidové texty, 1927). Ve funkci ředitele brněnské varhanické školy (1881-1919) vychoval dvě generace učitelů a ředitelů kůru. V letech 1919-25 byl profesorem kompozice na mistrovské škole pražské konzervatoře, která pro něj zřídila pobočku v Brně. Zemřel uprostřed tvůrčího vypětí posledních let na zápal plic. Janáček si velmi obtížně formoval vlastní způsob vyjadřování. Po prvních dvou operách, sborech, orchestrálních a klavírních skladbách (mj. Sonáta 1905) pracoval téměř deset let na třetí opeře Její pastrokyňa (do 1903), v níž tvůrčím způsobem využil tzv. nápěvků mluvy: z přirozeného spádu mluvené češtiny odvodil typické metrické, rytmické a melodické obraty, spjaté s různými situacemi. Na tomto základě vytvořil další opery (Výlety pana Broučka, 1920, Káťa Kabanová, 1921, Liška Bystrouška, 1924, Věc Makropulos, 1926, Z mrtvého domu, prov. 1930), komorní díla s textem (Zápisník zmizelého, 1919), Glagolskou mši na staroslověnský text pro sóla, sbor a orchestr (1926), orchestrální Sinfoniettu (1926), dva smyčcové kvartety (z podnětu Kreutzerovy sonáty, 1923, Listy důvěrné, 1928) a další díla, v nichž svůj unikátní styl dotvořil. Jeho dílo se prosadilo dříve v zahraničí než v českých zemích. Dnes reprezentuje vedle Smetany a Dvořáka českou hudbu mezi nejvýznamnějšími osobnostmi 19. s 20. století.

    Biblografie:
    E. Drlíková (ed.): Leoš Janáček - Život a dílo v datech a obrazech / Chronology of his life and work (Opus Musicum Brno 2004)

    Odkazy:
    Nadace Leoše Janáčka
    www.leosjanacek.co.uk


  • František SUŠIL

    (* 14.6.1804 Rousínov - † 31.5.1868 Bystřice pod Hostýnem)

    český sběratel lidových písní, filosof a teolog


    český národní buditel z Moravy, sběratel lidových písní, kněz

    Filosofii a bohosloví studoval v Brně, kde byl od r. 1837 profesorem Bohosloveckého ústavu. Sběratelství se věnoval od 20 let. Většinu svých výzkumů zveřejnil ve třech sbírkách - Moravské národní písně (1835), Moravské národní písně, sbírka nová (1840), Moravské národní písně s nápěvy do textu vřazenými (1853-60). Třetí vydání je nejobsažnější (2361 textů a 2091 nápěvů). Ovlivnil další generaci sběratelů a skladatelů (L. Janáčka, V. Nováka, B. Martinů ad.). Ke kritickému vydání došlo v r. 1941, poté 1952 ed. B. Václavek a R. Smetana.


  • Sláva VORLOVÁ

    (* 15.3.1894 Náchod - † 24.8.1973 Praha)

    česká skladatelka

    česká skladatelka

    Sláva Vorlová, rozená Miroslava Johnová, pocházela z hudební rodiny, matka byla klavíristka, otec zakladatel náchodské kapely, matčin otec byl kantor a regenschori v Kuksu. Studovala zpěv na vídeňské akademii, po ztrátě hlasu se rozhodla studovat soukromě skladbu (V. Novák) a klavír (V. Štěpán). Působila jako učitelka hudby v Náchodě. Teprve v roce 1934 se vrátila ke studiu hudby (F. Maxián - klavír) a v roce 1948 absolvovala skladbu ve třídě J. Řídkého na mistrovské škole pražské konzervatoře. V díle z 50. let vychází z tradičních, mnohdy regionálních folklórních prvků (symfonická suita Božena Němcová 1950, Tři české tance op.29 Šlapák, Bavorák, Vrták 1952-3, Slovácký koncert pro violu a klavír 1954, Doudlebské tance op.36 Borovanka, Střížkovský, Komářický 1953-4, historická zpěvohra podle A. Jiráska Náchodská kasace op.37, řada instrumentálních koncertů.) V 60. letech přijala Vorlová podněty Nové hudby, na výzvu J. Horáka, pro nějž dříve napsala několik skladeb, vzniká aleatorní skladba pro basklarinet Droleries basclarinettique (Basklarinetové šprýmy 1964). Vyvinula vlastní sedmitónovou řadu, kterou poprvé použila v orchestrální Dedikaci (1964). Některé skladby S. Vorlové měly ohlas v zahraničí (Žesťový kvintet komponovaný a premiérovaný souborem The Los Angeles Brass Quintet, nebo Komorní koncert pro kontrabas a smyčce premiérovaný ve Švédsku.)

    Biblografie:
    V. H. Roklan: Konfese S. Vorlové (1973)
    Cohen: International Encyclopedia of Women Composers (NY 1981, 2/1987)


  • Jakub JUNEK

    (* 6.5.1988 Praha)

    český houslista

    Diskografie: CD Akademie V. Hudečka a souboru Barocco sempre giovane (2008); CD s Českým národním symfonickým orchestrem (koncerty A. Dvořáka a J. Sibelia); CD J. Junek, Houslové koncerty J. Sibelia a A. Dvořáka (Popron)

    Agentura: ARCODIVA Management, s.r.o., tel.: +420 223 006 935, +420 777 687 797, e-mail: arcodiva@arcodiva.cz


  • Jan KAPR

    (* 12.3.1914 Praha - † 29.4.1988 Praha)

    český skladatel, režisér, redaktor a publicista

    Od dětství hrál na klavír, housle a flétnu, jeho otec byl hudebním skladatelem. Po úrazu v tělocvičně v roce 1930 byl trvale invalidní. V letech 1933-38 studoval skladbu na pražské konzervatoři u J. Řídkého a J. Křičky, u něhož absolvoval i mistrovskou školu (1938-40). Od roku 1939 pracoval jako hudební režisér v Československém rozhlase v Praze. Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal prominentním skladatelem nového režimu, z této doby pochází velké množství jeho masových písní. V roce 1949 se stal redaktorem Hudebních rozhledů. Mezi lety 1950 a 1953 byl šéfredaktorem hudebního nakladatelství Orbis, působil také jako předseda české sekce Svazu československých skladatelů. V roce 1953 ze všech svazových funkcí odešel, pokusil se také neúspěšně zrušit své členství v KSČ. V letech 1953-60 se věnoval výhradně komponování. Od roku 1961 do roku 1970 vyučoval na katedře skladby a dirigování Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Po otevřeném protestu proti okupaci v roce 1968 již nesměla být jeho díla prováděna.

    Kaprovy skladby získaly řadu domácích i zahraničních ocenění. Je autorem velké řady skladeb pro film a rozhlas. Působil jako hudební kritik a publicista, je autorem hudebně teoretické knihy Konstanty: nástin metody osobního výběru zvláštních znaků skladby (1967) a několika studií např. O některých problémech hudební notace (1988). Jako skladatel vyšel z pozdního romantismu. Po období tvorby ve stylu socialistického realismu se obrátil k soudobým skladatelským směrům.

    Z Kaprovy orchestrální tvorby vynikají zejména symfonické scherzo Maratón (1939), Symfonie č. 5 "Olympijská" (1959/1963), Symfonie č. 7 "Krajina dětství" (1968), Symfonie č. 8 "Campanae Pragenses" (1971/1977), Symfonie č. 9 "K poctě Josefa Mánesa" (1982) a Symfonie č. 10 "Lanžhotská" (1985). V oblasti komorní hudby je mimo jiné autorem klavírních cyklů Domov I a II (1953 a 1955), Čtvrté sonáty pro klavír (1981), Šachové sonáty pro dva klavíry (1972), smyčcových kvartetů, zejména č. 8 (1976), Dialogů pro flétnu a harfu (1965), skladby pro klavír, bicí a elektronické zvuky Šifry (1966) a skladeb Chvění (1966), Rotace 9 (Krystal, 1967), Svědectví (1969), Dřevoryty (1973) a Barvy ticha (1973) pro komorní ansámbly různého nástrojového obsazení. Z jeho vokální tvorby je významná kantáta Píseň rodné zemi (1940), Cvičení pro Gydli pro soprán, flétnu a harfu (1967), Gutten Morgen, Stern (1973) na německé a latinské texty Ch. Morgensterna, Vinobraní (1975) na francouzské texty P. Verlaina, cyklus pro smíšený sbor a capella na texty F. Hrubína Mánesův orloj (1983) či opera Muzikantská pohádka (1962).

    Biblografie:
    J. Bártová: Jan Kapr: nástin života a díla (Brno, 1994)

    Odkazy:
    www.musica.cz


  • Jan Křtitel VAŇHAL

    (* 12.5.1739 Nechanice - † 20.8.1813 Vídeň)

    český skladatel

    český hudební skladatel a pedagog

    Protože sám Vaňhal podepisoval svá díla jménem Johann Baptist Wanhal, byl ještě před druhou světovou válkou považován za skladatele původem z Holandska. Jeho rodina se ale již několik generací před Vaňhalovým narozením usadila v Čechách, kde jeho otec i děd pěstovali kolářské řemeslo. Ve 13 letech působil Vaňhal jako varhaník v Opočně, o jeho hudební vzdělání se tehdy staral místní učitel Antonín Erban. Později, v 18 letech, se Vaňhal stal ředitelem kůru v Nemyčevsi u Jičína, kde se pod vedením Matyáše Nováka zdokonalil ve hře na housle a kompozici. Kolem roku 1760 odešel do Vídně, kde se dále hudebně vzdělával, svou pomoc mu nabídl Carl Ditters a umožnil mu také vstoupit do vídeňských hudebních kruhů. Vaňhal získal oblibu i u šlechty. Díky podpoře barona Riesche, podnikl dvouletou studijní cestu do Itálie (1761-63), rok z toho pobýval v Benátkách. V Itálii se setkal s Ch. W. Gluckem a F. Gassmannem. V Římě napsal z podnětu obou skladatelů opery Il trionfo di Clelia (1761) a Il Demofonte, obě na Metastaziova libreta. Ani jedna z oper se nedochovala. Kolem roku 1763 se vrátil do Vídně, kde vynikl jako pedagog a symfonik (3 symfonie op.10 1767). Působil také v Uhrách a Chorvatsku ve službách hraběte Erdödiho, v roce 1780 se vrátil zpět do Vídně. Jako skladatel byl spíše zastíněn hvězdami vídeňských klasiků, dovedl si ale udržet postavení skvělého instrumentalisty, hrál první part houslí při provedení Gluckova Orfea (1763) a roku 1784 si zahrál nejspíše na violoncello v kvartetu s Haydnem, Dittersdorfem a Mozartem. Proslul také jako skvělý klavírní pedagog. Je autorem více než 100 symfonií, 100 smyčcových kvartetů, klavírních sonát a sonatin, varhanních fug. Kvalita jeho skladeb se však velmi liší. Oblíben je jeho koncert Concerto in C pro violu a orchestr, Koncert pro kontrabas, Koncert F dur pro varhany a flétnový koncert Concerto I. a Flauto Principale. Z chrámových skladeb jmenujme 20 mší, Stabat Mater, 2 Requiem.


  • Eva OLMEROVÁ

    (* 21.1.1934 Praha - † 10.8.1993 Praha)

    česká jazzová zpěvačka


    česká jazzová zpěvačka

    Začínala s orchestrem A. Kavky a Pražským dixielandem, poté v divadle Semafor (po E. Pilarové), kde vystupovala v inscenacích Zuzana, Noc - turné, Šest žen Jindřicha VIII., zazpívala si tu i Lásku nebeskou, písně Blues samotářky, Z mého života J. Suchého a J. Šlitra. V roce 1966 se v anketě Zlatý slavík umístila na druhém místě. Inspirovala se jazzem. Na začátku 70. let měla nahrána dvě alba s gospely a evergreeny, z nichž druhé, nazvané Eva Olmerová (1969-72) vzniklo na popud Artie pro export. Obsahuje anglicky nazpívané skladby cizí i původní provenience. Z českého trhu byla z politických důvodů stažena a až do 80. let nebylo Olmerové umožněno natáčet ani soustavně vystupovat. Na začátku 80. let se vrací úspěšně na scénu. Natočí úspěšné album Zahraj i pro mne (1981), pro které složil téměř polovinu písní tehdy mladý skladatel M. Kocáb, dále desky Čekej tiše, Vítr je rváč (1983) a Dvojčata (1987), koncertuje v Parnasu, Metru, Redutě, nejvíce s Metropolitan Jazz Bandem. V 60. a 70. letech vystupovala i ve televizi a rozhlase (TV muzikál H. Macourka Napravení Jima Valentina, medailon Svět je báječné místo k narození, Černobílé perličky), nazpívala písně pro film Vrabčák, O něčem jiném, Milenci z roku 1. Životní strasti řešila alkoholem a léky a ani po roce 1989 se nedočkala náležitého ocenění.


  • Barbora KUBÍKOVÁ

    (* 18.5.1998 České Budějovice)

    česká kytaristka

    Agentura: Tanja Classical Music Agency

    Diskografie: natočila dva kompaktní disky (2010, 2011).


  • Petr NOUZOVSKÝ

    (* 29.12.1983 Praha)

    český violoncellista

    Životopis: Koncertoval v mnoha evropských zemích (mj. Rusko, Holandsko, Slovensko, dále v Japonsku, v USA a dalších zemích). Po tři roky byl zařazen na tzv. Prémiové listině mladých; několikrát byl stipendistou Nadace Bohuslava Martinů a Nadace Českého hudebního fondu; opakovaně ho sponzorovala nadace Musica iuventis a Nadace Oscar und Vera Ritter Stiftung, Hamburg. V osobním vlastnictví má nástroj Miroslav Komár (2003, Praha) a hraje na zapůjčené violoncello Jean Baptiste Vuillaume z roku 1835.

    Studia: Pražská konzervatoř (F. Pišinger, J. Bárta, J. Páleníček); Hudební fakulta AMU (J. Hošek, M. Petráš); Hochschule für Musik v Drážďanech (2007-2009, Wolfgang Emanuel Schmidt); soukromě studoval u Stanislava Apolína, poté na Královské konzervatoři v Madridu (Iagob Fanló). Mistrovské kurzy u Ralfa Kirschbauma, Tsuyoshiho Tsutsumy, Miklose Perényiho, Josefa Chuchro, Franze Helmersonna, Mstislava Rostropoviče, Evana Drachmana, Joela Krosnicka, Borise Pergamenščikova a dalších, Letní škola Meadowmount School od Music a semináře G. Piatigorského.

    Soutěže: Oceněni New Master on Tour (2007); Concertino Praga; soutěž v Liezen (Rakousko). Zvítězil v soutěži mladých talentů, Brno (2005). Je laureátem soutěže The International Holland Music Sessions a finalistou soutěže Borletti – Buitoni Trust (2009).

    Repertoár: L. v. Beethoven, V. Kramář-Krommer, Cl Debussy, V. Novák a další); uvedl řadu skladeb soudobých autorů, mj. díla Martina Schlumpfa, Josepha Summera, Věroslava Neumanna ad.

    YouTube: José Bragato: Milontan; Koncert v Bruntále; Arvo Pärt: Spiegel im Spiegel.

    Agentura: PRESTO, Na Hradbách 10, 702 00 Moravská Ostrava, e-mail: agenturapresto@volny.cz


  • Matyáš NOVÁK

    (* 20.6.1998 Hradec Králové)

    český klavírista a houslista

    Informační zdroje: http://www.rozhlas.cz/concertino/ ; http://www.videomix.cz/video/saqrdWWy1cA/


  • Jana LAHODNÁ

    (* 1.1.1983 Praha)

    česká klarinetistka

    Životopis: V letech 2009-2011 byla stážistkou Pražské komorní filharmonie (PKF - Prague Philharmonia).  Od roku 2006 je členkou Filharmonie Hradec Králové. Hraje rovněž na basklarinet. Je členkou souboru Cantarina Clarinete (klarinetový kvartet) a členkou kvinteta Salome.

    Studium: Studovala na Pražské konzervatoři (L. Peterková, M. Polák) a na Akademii múzických umění (J. Hlaváč a Vl. Mareš). Absolvovala stáž u Justa Sanze na Real Conservatorio Superior de Musica de Madrid (2008); na AMU pokračuje v doktorandském studiu. Mistrovské kurzy u: Sharon Kam, François Benda, Alessandro Carbonare, Ludmila Peterková, Michel Raison).

    Repertoár: L. Koželuh, V. Kramář, W. A. Mozart, F. A. Rössler-Rosetti, C. M. von Weber, L. van Beethoven, L. Spohr, G. Rossini, F. Schubert. R. Schumann, J. Brahms, I. Stravinskij, F. Poulenc, A. Copland, K. Husa, O. Kukal, K. Penderecki, W. Lutoslawski, M. Arnold, L. Bernstein, J. Françaix, C. Debussy, P. Hindemith, B. Martinů, J. Teml.

    Diskografie: CD Gratia Musa tibi

    Festivaly: isaMusikfestival (Rakousko, s klarinetovým kvartetem, 2011), Muzejní noc (2012)

    Soutěže: Mezinárodní soutěž v Brescii (Itálie, 1. cena); Cena Leoše Janáčka (2011); Pražské jaro (2008, 3. cena)

    YouTube: Jana Lahodná hraje Karla Husu: Tři studie pro klarinet sólo

    Agentura: ARCO DIVA

    tel.: +420 777 687 797, e-mail: lahodna@volny.cz

    www.janalahodna.cz


  • Michaela ŠPAČKOVÁ

    (* 5.7.1993 Praha)

    česká fagotistka

    Životopis: Od osmi let se učila hrát na klavír a zobcovou flétnu v ZUŠ Dunická v Praze (Lenka Musilová). Věnuje se také komorní hře, mj. ve fagotovém kvartetu Dudlajdá fagotiky (založeno 2005, členky Denisa Beňovská, Markéta Davidová, Markéta Dvořáková, Michaela Špačková; všechny čtyři členky souboru se zúčastnily letních hudebních kurzů v Arose ve Švýcarsku, 2012). Sólově vystoupila Špačková s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Po vítězství v národním kole reprezentovala s Weberovým Koncertem F dur Českou republiku v semifinále Eurovision Young Musicians ve Vídni (2012). Vystoupila také v červnu 2012 v Open Air koncertu České filharmonie pod taktovkou Jířího Bělohlávka na Hradčanském náměstí v Praze.

    Studium: Gymnázium Jana Nerudy v Praze, obor fagot (Lukáš Kořínek, 2005); Pražská konzervatoř (Tomáš Františ). Zúčastnila se společně s kvartetem Dudlajdá fagotiky letních hudebních kurzů v Arose ve Švýcarsku v roce 2012.

    Soutěže: Soutěžní přehlídka konzervatoří (1. cena a účast v semifinále, 2009-2010 a 2012); s kvartetem Dudlajdá fagotiky: soutěž ve Štrasburku (5. cena, 2012); soutěž Eurovision Young Musicians (1. cena v národním kole, 2012); Talentinum (2. cena, 2014); finále interpretační soutěže Pražského jara (čestné uznání, 2014).

    Repertoár: W. A. Mozart, V. Trojan, C. M. von Weber, J. Brahms, B. Marcello, E. Bozza, L. Milde a další.

    YouTube: E. Bozzi: Recitativ, Sicilienne et Rondo

    Kontakt: Kateřina Kmínková, tel.: +420 721 971 323

    web: www.dudlajdafagotiky.cz

    Facebook: www.facebook.com/michaela.spackovaa


  • Rudolf KUBÍN

    (* 10.1.1909 Ostrava - † 11.1.1973 Ostrava)

    český skladatel

    Skladatel, rozhlasový pracovník, organizátor

    Narodil se v rodině lidového muzikanta, který si přivydělával v kavárenských a hostinských kapelách, od r. 1912 byl kapelník závodní hudby při textilní továrně v Okuši. Po návratu z ruského válečného zajetí působil jako kontrabasista ostravské německé opery. Malý Rudolf získal hudební základy v rodině, kde hrál v triu na violoncello. V r. 1924 byl přijat na pražskou konzervatoř. V letech 1925-27 navštěvoval Hábovy kompoziční kurzy. Zde vzniklo několik skladeb v čtvrttónovém systému. V r. 1926 interpretoval jeho skladby E. Schulhoff v Berlíně a dalších městech Evropy. Nutnost obživy jej vedla v r. 1927 k přerušení studia na konzervatoři. V r. 1929 získal místo violoncellisty Pražského rozhlasového orchestru řízeného tehdy O. Jeremiášem. Orchestr tehdy interpretoval soudobou evropskou hudbu. V letech 1933-35 pracoval Kubín jako rozhlasový hudební režisér v Brně, poté v Ostravě. Na Ostravsku se také věnoval studiu valašského a lašského hudebního folklóru, později i lidového hudby hornického prostředí. V 50. letech se přihlásil k ideologické estetice socialistického realismu. V r. 1950 se stal místopředsedou Svazu československých skladatelů, 1951 založil ostravskou pobočku, v r. 1953 se stal prvním ředitele Vyšší hudebně pedagogické školy, později v r. 1959 se změnila na konzervatoř. Založil a řídil Hornický umělecký soubor, stál u zrodu Ostravského symfonického orchestru (1954). V tomto smyslu se zasloužil o institucionální základy hudebního života Ostravska. Skládal prakticky ve všech hudebních žánrech. První symfonické skladby komponoval od konce 20 let: Prolog, 1929, Symfonieta pro velký orchestr a varhany, 1936, instrumentální koncerty, cyklus symfonických básní Ostrava, 1951-52, symfonickou báseň Ostravské variace, řadu sborů a písňových cyklů. Je autorem první rozhlasové opery Letní noc, 1930-31, opery Naši furianti, 1942-49, 4 melodramů, ale také budovatelských písní, hudby k filmům apod.
    Odkazy:
    http://www.musicologica.cz


  • Magdalena KOŽENÁ

    (* 26.5.1973 Brno)

    česká pěvkyně - mezzosoprán


    česká mezzosopranistka.

    Studovala na brněnské konzervatoři klavír a zpěv, v letech 1991–95 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě zpěv u Evy Blahové. Po absolutním vítězství v Mezinárodní pěvecké soutěži W. A. Mozarta v Salcburku (1995) a po získání dalších cen získala nabídky k natáčení pro Deutsche Gramophongesellschaft a ke koncertním vystoupením. Krátce byla angažována jako mezzosopranistka ve vídeňské Volksoper. V dalších letech vystupovala pohostinsky, zvl. ve starším repertoáru: 1996 v Brně Isabellu v Rossiniho Italce v Alžíru, 1998/99 v Antverpách a Gentu Idamante v Mozartově Idomeneovi, v r. 1998 v Drottningholmu Parise v Gluckově Paride ed Elena, v r. 1999 v Paříži Orfeua v Gluckově Orfeuovi a v Aix-en-Provence Nerona v Monteverdi: Korunovace Popepei. V r. 2002 debutovala na Salcburském festivalu a v r. 2003 v Metropolitan Opera v New Yorku jako Cherubín v Mozartově Figarovově svatbě. Vystupuje i v operách 20. století (v r. 2001 v roli Mélisandy v Debussyho Pelleaovi a Mélisandě v Lipsko). Je kultivovanou interpretkou písní.


  • František KOVAŘÍČEK

    (* 17.5.1924 Litětiny - † 7.1.2003 Praha)

    český houslista a pedagog


  • Jiří MELCELIUS

    (* 1.1.1624 Horšovský Týn - † 31.3.1693 Praha)

    český barokní skladatel

    Přesné datum narození není známo.
    Byl členem premonstrátského řádu na Strahově. V letech 1663-1669 vedl v kostele sv. Benedikta na Starém Městě pražském chrámovou hudbu a právě pro ni pravděpodobně také napsal většinu svých skladeb.

    Po opuštění místa regenschoriho u sv. Benedikta působil Jiří Melcelius ve funkci kaplana v Toužimi, Žatci a Milevsku. Nejpozději roku 1680 žil už pravděpodobně opět ve svém klášteře na Strahově, kde také 31. března 1693 ve věku 69 let zemřel.

    Ve své době byl Jiří Melcelius počítán k nejlepším hudebníkům v Čechách a proslul také jako skladatel, jeho skladby byly v jeho době považovány v Čechách za vzory svého žánru. Třináct Melceliových skladeb se dochovalo vzácně pouze v opisu P. J. Vejvanovského v Arcibiskupském hudebním archivu v Kroměříži, jedna z nich je v opisu uložena také v archivu rakouského kláštera Kremsmünster.

    Odkazy:
    www.melcelius.wz.cz

    Nahrávky novodobých premiér najdete zde:
    Missa absque Nomine Vesperae Canonicae Minores


  • Ivan KLÁNSKÝ

    (* 13.5.1948 Praha)

    český klavírista a pedagog


    český klavírista a pedagog

    V r. 1967 získal 2. cenu v soutěži Busoniho, 1968 byl oceněn v soutěži J. S. Bacha v Lipsku. Nahrává pro firmy Supraphon, Naxos a Harmonia Mundi. Je profesorem Vysoké hudbní školy v Luzernu, členem Guarneri tria.


  • Jan HRUBÝ

    (* 3.12.1948 Praha)

    český rockový multiinstrumentalista a skladatel, houslista


    český rockový multiinstrumentalista a skladatel, houslista

    Studoval housle a baskytaru. Incioval nebo se účastnil kvalitních projektů a skupin např. ETC, Blues Band s Lubošem Andrštem, Framus V s Michalem Prokopem (1984-89), spolupracoval se zajímavými folkovými zpěváky (např. Vladimírem Mertou, Dagmarou Andrtovou-Voňkovou, skupinou Marsyas, Jazz Q, ZOO). Na počátku 90 let se inspiroval keltskou hudbou a založil jednu z prvních skupin tohoto stylu – Kukulín. Vydává u nezávislého vydavatelství Indies.

    Odkazy:
    janhruby.eu


  • Eliška GATTRINGEROVÁ

    (* 1.1.1988 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán

    Informační zdroje:
    www.eliskagattringerova.cz

    Kontakt:
    e-mail: eliska.gat@seznam.cz


  • Petr ŠPAČEK

    (* 1.1.1988 Třebíč)

    český violoncellista

    YouTube: Co dva dokážou s jedním violoncellem (11. 1. 2012); L. van Beethoven: Triple Concerto, op. 56

    Nahrávky audio: S. Rachmaninov: Sonáta pro violoncello a klavír, 3. Andante (2007); Z. Kodály: Sonáta pro violoncello solo, 3. Allegro molto vivace (2006); A. Dvořák: Klid lesa (2009)

    Diskografie: Kompaktní disk se souborem Prague Cello Quartett

    Facebook: www.facebook.com/petr.spacek.90

    e-mail: pethoos@seznam.cz; spacek@yahoo.com

    tel.: +420 734 435 277, +420 777 615 294, +420 241 771 064


  • Jakub TYLMAN

    (* 29.12.1983 Praha)

    český violoncellista

    Životopis: V roce 2003 získal Yamaha stipendium pro nejlepšího posluchače Pražské konzervatoře. Jako sólista spolupracoval mj. s dirigenty Alexandrem Lonquichem, Bjartem Engesetem, Markem Janowským a dalšími. Je členem klavírního tria Margritte. Hraje na nástroj Miroslava Komára (Praha 1999).

    Studia: Pražská konzervatoř (Vladan Kočí a Jiří Bárta). Po maturitě studoval v Berlíně u Borise Pergamenščikova a od roku 2005 u Franze Helmerssona v Kolíně n. Rýnem. Absolvoval mistrovské kurzy s Heinrichem Schiffem, Bernardem Greenhousem, Annerem Bylsmou.

    Soutěže: Prague Junior Note (1. cena, 1995); nejmladší finalista soutěže Talent roku (2000); nejmladší finalista v soutěži Alexander Tansman Competition of Music Personalities, Lodž (2000, čestné uznání); finalista soutěže ARD Mnichov (2001); soutěž o Evropskou hudební cenu, Oslo (nejmladší finalista a 3. cena (1998); EMCY – soutěž o Evropskou hudební cenu v Oslo; Concerto Competition Sewanee ve státě Tennessee; Dotzauerova soutěž Drážďany (1. cena, 2001); účast ve finále Eurovizní soutěže mladých hudebníků; cena Firmenisch Preis z festivalu ve švýcarském Verbieru; cena Europäischer Hoffnungspreis für Musik od nadací Evropského společenství a Prix Européens.

    Repertoár: A. Dvořák, F. Kramář-Krommer, A. Zemlinski a další.

    Festivaly: Dvořákova Praha; festival ve Verbieru (Švýcarsko).

    Recenze, články apod.: "Jakub Tylman je jméno, o němž se v cellovém světě už ví. Doufejme, že se s ním budeme často setkávat i na domácích pódiích." (Dita Hradecká, Harmonie 2004, č. 1).

    Diskografie: pořídil řadu live nahrávek z koncertů (mj. Le Grand Tango Astora Piazzolly; Koncert h moll pro violoncello a klavír op. 104 Antonína Dvořáka).


  • Vilém VLČEK

    (* 26.4.1998 Říčany)

    český violoncellista

    YouTube: Vlček Vilém, 30. 5. 2012: E. Lalo: Koncert d moll pro violoncello a orchestr

    Repertoár: E. Lalo: Koncert pro violoncello a orchestr

    Články, recenze apod.: "Vystoupením v Rudolfinu Vilém symboliky završil hektické období předchozích měsíců, během nichž například účinkoval se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, jako sólista mezinárodního orchestru EUROPERA absolvoval sérii koncertů v Německu, Polsku aFrancii, zvítězil v české soutěži Concertino Praga a stal se laureátem Heranovy violoncellové soutěže…" (Mediální a komunikační servis Říčany, 18. 2. 2014).

    Agentura: Art Management, tel. +420 777 237 173; +420 222 723 542; e-mail: info@artmanagement.cz


  • Jiří VODIČKA

    (* 10.2.1988 Havířov)

    český houslista

    Festivaly: Pražské jaro, Mladá Praha, Grand Festival of China, Hohenloher Kultursommer, Choriner Musiksommer, Musiktage Salzgitter, Kammermusikfest Lockenhaus, Rakousko (2011)

    Repertoár: J. S. Bach, W. A. Mozart, F. Mendelssohn-Bartholdy, N. Paganini, P. I. Čajkovskij, E. Ysaÿe, E. Lalo, J. Sibelius, A. Dvořák, L. Janáček, S. Prokofjev, A. Schnittke a další.

    Agentura: PRESTO, Moravská Ostrava, e-mail: agenturapresto@volny.cz; TRIART MANAGEMENT, Senohraby, e-mail: info@triartmanagement.cz


  • Barbora MARTÍNKOVÁ-POLÁŠKOVÁ

    (* 1.1.1978 Praha)

    česká operní pěvkyně - mezzosoprán

    YouTube: G. Verdi- Nabucco, árie Feneny, G. Rossini- Stabat Mater, altová árie Fac ut portem, J. Strauss- Netopýr, Couplet Prince Orlofského

    Informační zdroje:
    www.barbora-martinkova.cz, www.barbora-polaskova.cz, www.triartmanagement.cz, www.moravskedivadlo.cz

    Agentura: Triart Management

    Kontakt:  
    e-mail: b.polaskova@gmail.com, tel.: +420 604947631


  • Václava KREJČÍ HOUSKOVÁ

    (* 1.1.1983 České Budějovice)

    česká operní pěvkyně - mezzosoprán

    Informační zdroje:
    www.krejcihouskova.cz

    Kontakt:
    e-mail: krejcihouskova@gmail.com


  • Michaela KAPUSTOVÁ

    (* 1.1.1983 Brno)

    česká operní pěvkyně - mezzosoprán

    Životopis:
    Sólistka Národního divadla Praha.
    Hostování - Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Národní divadlo Brno, Divadlo J. K. Tyla v Plzni.
    Spolupráce - různé orchestry a soubory v ČR i v zahraničí.

    Studium:
    Konzervatoř Brno (Josef Škrobánek); soukromé studium u Antonie Denygrové; pěvecké kurzy u Petra Dvorského; Pražská konzervatoř (Yvona Škvárová).

    Repertoár:
    W. A. Mozart, G. Rossini, G. Donizetti, G. Puccini, G. Verdi, G. Bizet, A. P. Borodin, P. I. Čajkovskij, R. Wagner, B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, B. Martinů.

    Soutěže:
    Soutěž o cenu Leoše Janáčka (2005), Pražský pěvec (2007), Soutěžní přehlídka konzervatoří ČR v Pardubicích (2007), 44. Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2009).

    Festivaly:
    Glyndebourne on Tour (2012), Festival Vivat Amadeus Kroměříž (2013), Mezinárodní festival Český Krumlov (2013), Budapest festival (2014), Janáček-Brno (2014).

    Ceny:
    Cena Thálie 2013 - širší nominace za roli Jane Seymour / G. Donizetti: Anna Bolena

    Diskografie:
    Profilové CD (vlastním nákladem, 2010), účast na CD DECADE Simony Šaturové (NIBIRU, 2014).

    Recenze, články apod.:
    "Ze dvou hlavních ženských představitelek byla výraznější Michaela Kapustová v roli cikánky Zaidy. Její jasný mezzosoprán zaplnil prostor Velkého divadla lehce a bezezbytku. Nominace na cenu Thálie 2010 za mimořádný jevištní výkon v roli Angeliny v Rossiniho Popelce určitě nebyla náhodná a Michaela Kapustová se své skleněné plastiky jistě ještě dočká." (Turek v Itálii, Divadlo J. K. Tyla, Hudební rozhledy 2012).

    YouTube:
    G. Verdi: O don fatale / Don Carlos (2010); O. Ostrčil: Osiřelo dítě (2013).

    Informační zdroje:
    www.kapustova.eu

    Agentura:
    Opera Vision Management

    Kontakty:
    e-mail: kapustovam@seznam.cz; bledarzajmi@seznam.cz


  • Jan ŠŤÁVA

    (* 1.1.1988 Brno)

    český operní pěvec - bas

    Recenze, články apod.: "Czech bass Jan Stava made chauffeur liveried Osmin a charming, positive presence with just a hint of menace. Stage director Arias' choreography allowed none of the classic schtick. The young bass attacked his mindboggling 'O, wie will ich triumphieren' with confident bravado and succeeded as well as anyone with its coloratura and range challenges." (Opera Today, Feb 2013)
    "Jeho bas je voluminózní, plný, barevný, s dobrou dikcí a pevným rozsahem ošidných dvou Kecalových oktáv, které zvládá obdivuhodně. Herecký projev má neokázalý, ale musím zdůraznit, že velmi osobitý. Není Kecalem, bažícím po komice, jako byli třeba rtuťovití basisté Hanuš Thein či Karel Berman, ale není ani typ Eduarda Hakena. Byť se mu jevištní neokázalostí projevu spíše blíží. Je svůj a to ho právě povyšuje. O komiku neusiluje, proto se mu nenásilně dostavuje. Kdo se o ni v jiných místech této inscenace až příliš snaží, tomu moc nevychází. Takže bravo! Opravdu Kecal, který přináší radost ze smetanovsky přesvědčivé interpretace, to jest interpretace pěvecky kultivované, prosté hrubých komických nadsázek." (Opera Plus, 9. 6. 2014).

    Informační zdroje: www.janstava.com, www.ia-ac.com/JanStava

    Agentura: Italartist Austroconcert Kulturmanagement, Wien

    Kontakt:
    e-mail: honza.stava@gmail.com, info@janstava.com


  • Alžběta VOMÁČKOVÁ

    (* 1.1.1988 Frýdek-Místek)

    česká operní pěvkyně - mezzosoprán

    Životopis: Hostování – Státní opera Praha, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem, Jihočeské divadlo České Budějovice/Otáčivé hlediště Český Krumlov.
    Spolupráce – Karlovarský symfonický orchestr, Musica Florea.

    Studium: Střední průmyslová škola oděvní; Pražská konzervatoř (Brigita Šulcová); Akademie múzických umění v Praze (Roman Janál); mistrovské kurzy u Dagmar Peckové, Antonia Carangela, Nikolause Hillebranda, Magdalény Blahušiakové ad.

    Repertoár: J. S. Bach, A. Dvořák, Ch. Gounod, B. Martinů, W. A. Mozart, B. Smetana, J. Offenbach, G. B. Pergolesi, G. Verdi ad.

    Soutěže: International singing competition Ferruccio Tagliavini (2012, 2. cena); Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2010-2012, 2. a 3. cena Junior, cena Národního divadla Brno, cena Nejlepší interpretace operní árie A. Dvořáka, Cena Jarmily Novotné, Cena Beno Blachuta); Medzinárodná spevácka súťaž Imricha Godina Iuventus Canti (2012, 3. cena).

    Festivaly: Festival Jarmily Novotné (2012), Mezinárodní hudební festival Mladá Praha (2013).

    Ceny: Cena Thálie 2013 - širší nominace za roli Preziosilla / G. Verdi- La Forza del Destino.

    Recenze, články apod.: "Bouřlivé ovace publika zcela naplněného sálu po právu odměnily její výkon, který byl na vskutku velmi vysoké interpretační úrovni. Kromě vytříbené pěvecké techniky a schopnosti vžít se maximálně do své role, přidává umělkyně i svůj znatelný šarm. Pokud bude laťku kvality zdvíhat dále, určitě o ní ještě mnoho uslyšíme." (Opera Plus, 19. 3. 2013).
    "Alžběta Vomáčková jako mladistvý Siebel zaujala již v březnové repríze. Tentokrát byla konkurence rolí hlavního kvartetu silnější než v březnu, ale opět nezanikla! Její Siebel je pěvecky velmi suverénní a představitelsky se takřka blíží ideálu této role." (Opera Plus, 13. 6. 2013).

    YouTube: G. Verdi- Condotta ell'era in ceppi /Azucena, Il Trovatore, 2014

    Informační zdroje:
    www.alzbetavomackova.com

    Kontakt:
    e-mail: vomackova.alzbeta@gmail.com


Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2017
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo