česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [1 ... 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23]

270 záznamů

výročí 2021


  • Emil BURIAN

    (* 12.12.1876 Rakovník - † 9.10.1926 Praha)

    český operní pěvec - baryton

    Bratr tenoristy Karla Buriana, otec skladatele a režiséra Emila Františka Buriana.

    Studoval v Praze v Pivodově pěvecké škole, pak u Moritze Wallersteina. Od r. 1895 vstoupil do Pištěkovy divadelní společnosti, která hrála v Brně a v Praze, v letech 1898-1899 působil v Plzni, 1900–1902 v Záhřebu, 1902-1904 opět v Plzni, 1904-1906 ve Freiburgu. Od r. 1900 hostoval v Národním divadle v Praze, angažován zde byl 1906–1926 s ročními pauzami 1908/9 (Drážďany a Hamburk) a 1919-1920 (Budapešť, po konfliktu s vedením Národního divadla).

    Měl nepříliš silný, příjemný, tenorově zbarvený baryton, který dokonale technicky ovládal. Proslul perfektní výslovností v češtině, němčině i italštině. Byl vynikajícím interpretem českých oper, jejichž postavám dal moderní střízlivou podobu a vytvořil interpretační tradici (Smetana, Dvořák; Prospero ve Fibichově Bouři, Revírník v Janáčkových Příhodách Lišky Bystroušky). Byl vyškolen pro italskou operu (Don Giovanni v Mozartově Donu Giovannim, Almaviva v Mozartově Figarově svatbě, Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském), ale obsáhl celý repertoár 19. století, včetně Wagnera (Telramund v Lohengrinovi, Amfortas v Parsifalovi), ad. Významný interpret písní (zejm. Schubert, Dvořák, Mahler i české lidové písně).


  • Václav TALICH

    (* 28.5.1883 Kroměříž - † 16.3.1961 Beroun)

    dirigent a houslista


    český dirigent a houslista

    Studoval hru na housle na pražské konzervatoři (1903 byl členem Berliner Philharmoniker). Od r. 1904 působil jako houslista, učitel a dirigent v Oděse a Tbilisi, 1906-07 v Praze. 1908–12 dirigoval Slovinskou filharmonii a operu v Lublani. V této době absolvoval krátké studium u Maxe Regera, Arthura Nikische a Artura Vigny [Arturo Vigna]. V letech 1912–15 vedl operní scénu v Plzni. První koncert České filharmonie řídil 1917, 1919–41 byl šéfem České filharmonie, s přerušením v letech 1931–43, kdy působil ve Stockholmu. V letech 1936–45 vedl současně operu Národního divadla v Praze. Po válce byl neoprávněně pronásledován pro údajnou kolaboraci. V r. 1946 založil komorní orchestr, 1949–52 působil v Bratislavě, v r. 1954 naposledy veřejně vystoupil v Praze. Byl největší osobností mezi dirigenty své generace. Patřil k romantickým dirigentským typům, vedl orchestr k velkému zvuku.Uváděl především českou hudbu (Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, v operní tvorbě zvl. Leoš Janáček a Bedřich Smetana). Byl blízkým přítelem skladatele Josefa Suka, dirigoval řadu premiér dalších soudobých českých autorů (Martinů, Jeremiáš, Jirák, Bořkovec). Hojně prováděl díla Gustava Mahlera (přebíral též mj. Mahlerovy revize Beethovena). Měl spíše menší repertoár, který vypracovával k dokonalému provedení. S Českou filharmonií absolvoval několik zahraničních zájezdů, na nichž orchestr získal evropské jméno.


  • Václav TALICH

    (* 28.5.1883 Kroměříž - † 16.3.1961 Beroun)

    dirigent a houslista


    český dirigent a houslista

    Studoval hru na housle na pražské konzervatoři (1903 byl členem Berliner Philharmoniker). Od r. 1904 působil jako houslista, učitel a dirigent v Oděse a Tbilisi, 1906-07 v Praze. 1908–12 dirigoval Slovinskou filharmonii a operu v Lublani. V této době absolvoval krátké studium u Maxe Regera, Arthura Nikische a Artura Vigny [Arturo Vigna]. V letech 1912–15 vedl operní scénu v Plzni. První koncert České filharmonie řídil 1917, 1919–41 byl šéfem České filharmonie, s přerušením v letech 1931–43, kdy působil ve Stockholmu. V letech 1936–45 vedl současně operu Národního divadla v Praze. Po válce byl neoprávněně pronásledován pro údajnou kolaboraci. V r. 1946 založil komorní orchestr, 1949–52 působil v Bratislavě, v r. 1954 naposledy veřejně vystoupil v Praze. Byl největší osobností mezi dirigenty své generace. Patřil k romantickým dirigentským typům, vedl orchestr k velkému zvuku.Uváděl především českou hudbu (Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, v operní tvorbě zvl. Leoš Janáček a Bedřich Smetana). Byl blízkým přítelem skladatele Josefa Suka, dirigoval řadu premiér dalších soudobých českých autorů (Martinů, Jeremiáš, Jirák, Bořkovec). Hojně prováděl díla Gustava Mahlera (přebíral též mj. Mahlerovy revize Beethovena). Měl spíše menší repertoár, který vypracovával k dokonalému provedení. S Českou filharmonií absolvoval několik zahraničních zájezdů, na nichž orchestr získal evropské jméno.


  • Eva URBANOVÁ

    (* 20.4.1961 Slaný)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká sopranistka.

    Začala se věnovat zpěvu později, po získání občanské profese. 1987–90 angažována v Plzni (debutovala jako Cizí kněžna v Dvořákově Rusalce), od r. 1990 v Národním divadle v Praze, kde vystupuje výjimečně, s ohledem na závazky v zahraničí. Její dramatický soprán mimořádné síly a tvárnosti se uplatnil ve všech typech rolí. Hostovala v opeře La Scala v Miláně (v r. 1997 jako Gioconda v Ponchielliho Giocondě), v Metropolitan Opera v New Yorku poprvé 1998 (Ortruda ve Wagnerově Lohengrinovi, Tosca v Pucciniho Tosce, v r. 1999 Santuzza v Mascagniho Cavalleria rusticana, ad.), na festivalu v Edinburghu (1998 Libuši). V zahraničí vystoupila dále jako Donna Anna v Mozartově Donu Giovannim na festivalu v Savonlinně 1991), Toscu v Pucciniho Tosce a Normu v Belliniho Normě, Connecticut Grand Opera 1994 a 1995), Sestru Angelicu v Pucciniho Sestře Angelice (Curych 1996), Leonoru ve Verdiho Il trovatore (Toronto, 1999), Miladu ve Smetanově Daliborovi (Cagliari 1999), Kostelničku v Janáčkově Jenůfě (Washington, 2000, konc.), Gioconda v Ponchielliho Giocondě (Deutsche Oper Berlin, 2000), Turandot v Pucciniho Turandot ( Amsterdam, 2002), Cizí kněžna v Dvořákově Rusalce (Paříž, 2003).


  • Jan ADAMUS

    (* 20.6.1951 Havířov)

    hobojista

    Vystudoval Ostravskou konzervatoř a HAMU v Praze. V r. 1977 získal první místo v soutěži Pražského jara. Spolupracuje nejprve s významnými českými dirigenty (P. Altrichter, J. Bělohlávek, J. Kout, V. Válek), později se zahraničními (A. Constantine, M. Helmrath). V r. 1985 založil Adamusovo trio (J. Adamus, J. Adamusová, K. Novotná). Jeho repertoár je široký – od baroka po soudobou hudbu, např. v r. 1991 premiéroval Concertino pro hoboj a malý orchestr Jana Klusáka v Mnichově. Natočil řadu hobojových koncertů (Bach, Vivaldi, Händel, Albinoni, Mozart, Kramář, Jírovec, Rejcha, Družecký). Zajímavé jsou nahrávky jím objevených koncertů C. Besozziho v zámeckém archivu v Českém Krumlově (1992, 1997). V r. 1998 natočil komplet hobojových koncertů (Haydn, Mozart, Kramář) s dir. Vladimírem Válkem, Českou filharmonií a Komorními sólisty.

    Odkazy: www.adamusjan.eu ceskyhudebnislovnik.cz


  • Josef SUK

    (* 8.8.1929 Praha - † 7.7.2011 Praha)

    český houslista


  • Štefan MARGITA

    (* 3.8.1956 Košice)

    slovenský operní pěvec - tenor


    slovenský tenorista.

    Studoval na konzervatoři v Košicích a soukromě. Od r. 1981 byl angažován jako tenorista v opeře v Košicích, od r. 1986 v Praze, zprvu v Národním divadle a v letech 1992–94 ve Státní opeře (Lenskij v Čajkovského Eugenu Oněginovi, Alfréda ve Verdiho La Traviatě, Ferrando v Mozartově Cos? fan tutte, Don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim, Manolios v Martinů Řeckých pašijích, Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky, Hoffmann v Offenbachových Hoffmannových povídkách, ad.). V letech 1987–91 působil ve vídeňské Volksoper. Od konce 80. let vystupuje převážně pohostinsky v zahraničí, jeho hlas nachází ideální uplatnění především ve slovanských operách (Laca v Janáčkově Jenůfě v Berlínské státní opeře, v Ženevě, Florencii, Gentu, Antverpách, Glyndebourne, v Národním divadle v Praze ad., Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové v Ženevě, Paříži, Dallasu, Tel Avivu, Živný v Janáčkově Osudu v Praze 2002 a Madridu 2003, Zinovij Ismailov v Šostakovičově Katerině Ismailové ve Florencii, Ženevě, Drážďanech ad. I na jiných evropských jevištích hostuje v rolích z repertoáru 19. a 20. století.


  • Antonín REJCHA

    (* 26.2.1770 Praha - † 28.5.1836 Paříž)

    český skladatel a teoretik, působící v cizině

    český skladatel a teoretik působící v zahraničí.

    V 11 letech byl adoptován svým strýcem Josefem R., violoncellistou kapely ve Švábsku. Zde se naučil hře na flétnu, housle a klavír. V letech 1785-94 působil se strýcem jako flétnista a houslista v knížecí kapele v Bonnu, kde se seznámil s Beethovenem. Měl zájem o vyšší vzdělání, navštěvoval univerzitní přednášky a seznámil se hudební teorií své doby. Pobýval v Hamburku (1794-99), pak v Paříži (1799-1802) a ve Vídni (1802-08). Zde se stýkal s řadou významných hudebníků a získal přízeň dvora a napsal více než 50 skladeb. Po krátkém pobytu v Lipsku žil od r. 1808 opět v Paříži, od r. 1818 jako učitel na konzervatoři, a zcela splynul s francouzským prostředím. Jeho žáky byli mj. Hector Berlioz, Caesar Franck, Charles Gounod, soukromě Franz Liszt. Napsal mnoho klavírních děl (významná sbírka 36 fug) a komorních skladeb pro různá obsazení (zvl. známé dechové kvintety), několik symfonií a koncertantních skladeb (též pro skleněnou harmoniku), písně, zpěvy s orchestrem a asi 15 scénických děl, z nichž jen některá byla provedena (L'Ouragan, asi 1801 Vídeň, něm., Argine, regina di Granata, po 1802 Vídeň, Cagliostro, Paříž 1810, Natalie, ou La Famille russe, Paříž 1816, Sapho, Paříž 1822). Velký vliv měla jeho teoretická díla napsaná mezi 1814–1833 (pojednání o melodii, učebnice harmonie, skladby, dramatické skladby ad.), která vyšla francouzsky i v německých překladech a měla vliv na celou generaci skladatelů. Četla se i v českých zemích.


  • Ivo ŽÍDEK

    (* 4.6.1926 Kravaře - † 19.5.2003 Praha)

    český operní pěvec - tenor


  • Jan NOVÁK

    (* 8.4.1921 Nová Říše - † 11.11.1984 Neu-Ulm)

    český skladatel

    český skladatel

    Školu navštěvoval v klášteře na Velehradě, zde získal znalost latiny, a v Brně. Studoval na konzervatoři v Brně (během druhé světové války byl 2 roky nuceně nasazen), po válce na pražské Akademii múzických umění (prof. Pavel Bořkovec) a na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (Vilém Petrželka). V letech 1947–48 studoval se stipendiem Ježek Foundation v USA u Aarona Coplanda, pět měsíců v New Yorku u Bohuslava Martinů, který ho silně ovlivnil. Od r. 1948 žil N. v Brně jako skladatel a pianista. V r. 1963 byl spoluzakladatelem brněnské Tvůrčí skupiny A, zaměřené na kompozici a teorii soudobé hudby. Po okupaci Československa 1968 odešel do Dánska, 1970–77 byl učitelem a sbormistrem v italském Rovertu, od r. 1977 učil na Musikhochschule ve Stuttgartu. Patřil k nejnadanějším českým autorům poválečné doby. Stylově se inspiroval moravským folklórem, jazzem, Novou hudbou (kolem 1960) a spoluprací s činoherním divadlem. Napsal na latinské texty 12 sbírek písní, 9 sbírek sborů, kantáty (mj. Dido /1967, Ignis pro Ioanum Palach /1969) a balety s textem, dále scénickou hudbu, 6 nástrojových koncertů a asi 35 instrumentálních a komorních opusů. Jeho dílo vyšlo v nakladatelstvích G. Zanibon Padua, Supraphon a Panton.
    www.musica.cz/novakj/


  • Eduard Francevič NÁPRAVNÍK

    (* 24.8.1839 Býšť - † 10.11.1916 Petrohrad)

    český dirigent a skladatel, působící v Rusku


    český dirigent a skladatel působící v Rusku.

    Studoval na varhanické škole v Praze u Karla F. Pitsche a Františka Blažka, instrumentaci soukromě u Johanna Friedricha Kittla. Působil nejprve jako učitel a publicista. Od r. 1861 působil v Petrohradu jako kapelník Jusupovova orchestru, od r. 1863 získal angažmá v carské opeře (Mariinskij těatr) v Petrohradě, zprvu jako pomocný kapelník, varhaník a korepetitor, od r. 1867 druhý a od r. 1869 první kapelník. Splynul s ruským prostředím, stal se významnou osobností ruského hudebního života a zasloužil se o vysokou úroveň opery. Nastudoval řadu domácích premiér (Dargomyžského, Rimského-Korsakova, Musorgského, Rubinštejna, několik oper Čajkovského: 1872 Kamennyj gosť, 1873 Pskoviťanka, 1874 Boris Godunov, 1875 Děmon, 1890 Pikovaja dama, 1892 Iolanta) a vše podstatné ze soudobého evropského repertoáru. Uvedl dvě ruské premiéry českých oper (1871 Smetanovu Prodanou nevěstu, 1900 Smetanova Dalibora). Dirigoval i symfonické koncerty (mj. v Carské ruské hudební společnosti). Napsal mnoho instrumentálních skladeb a sborů, komorní skladby, 4 symfonie, sbírky tanečních orchestrálních kusů a čtyři opery, Nižegorodcy (1869 Petrohrad; česky 1875 Praha), Garold (1886 Petrohrad; česky Harold 1888 Praha), Dubrovskij (1895 Petrohrad; česky 1896 Praha s mnoha reprízami), Francesca da Rimini (1902 Petrohrad).


  • Jan RYCHLÍK

    (* 27.4.1916 Praha - † 20.1.1964 Praha)

    český skladatel

    český skladatel, multiinstrumentalista, publicista

    Vystudoval Vysokou obchodní školu (1933-39), poté skladbu u J. Řídkého nejprve na konzervatoři (1940-45) a poté i na mistrovské škole (1945-46). Byl vynikajícím klavíristou a ovládal i řadu dalších nástrojů, byl velmi vzdělaný i v dalších oblastech - výtvarné umění, literatura, historie atd. Živil se jako soukromý učitel a skladatel, hrál také na bicí nástroje v orchestru Karla Vlacha. Ve skladbě navázal na český i světový neoklasicismus, vstřebával však zároveň i podněty nejnovějších avantgardních kompozičních směrů. Z jeho převážně komorního díla jmenujme Sonatinu pro klarinet (1943), Sonatinu pro klavír (1943), Suitu pro dechové kvinteto (1945), Arabesky pro housle a klavír (1947-50), Serenádu pro tři kontrabasy (1951), Smyčcové trio (1953), Partitu pro sólovou flétnu (1954), Komorní svitu pro smyčcové kvarteto (1954), Serenádu pro osm dechových nástrojů (1957), dechový Africký cyklus (1961) a Relazioni (1963), Partitu giocosu pro dechový orchestr (1947) či Šibeniční madrigaly (1961). Věnoval se i populární hudbě, vytvořil hudbu k téměř šedesáti filmům a také k řadě činoher. Publikoval několik odborných knih, např. Problémy a pověry jazzu (1959) či Moderní instrumentace (1959-63).


  • Jakobus GALLUS (HANDL)

    (* 3.7.1550 Ribnica - † 18.7.1951 Praha)

    slovinský skladatel


    slovinský skladatel.

    Byl vychován ve slovinském cisterciáckém klášteře Stična (něm. Sittich), asi od r.1568 žil v dolnorakouských klášterech. Od r. 1574 byl členem dvorní kapely ve Vídni, asi od r.1578 se pohyboval v českých zemích (Znojmo, Brno, Zábrdovice, Olomouc, Kroměříž, Praha, Rakovník) a také ve Slezsku (Wroclaw- Breslau ad.). Od června r. 1579 do července r.1585 působil u olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, kde v r. 1581 vstoupil do jezuitského řádu. V r. 1585 přesídlil do Prahy a do své smrti byl ředitelem kůru v kostele na Starém Městě (St. Johannes in Vado – Sv. Jan Na zábradlí). Měl dobré společenské postavení a stýkal se s pražskými dvorskými úředníky. Patřil k nejvýznamnějším skladatelům vokální polyfonie. Napsal 4 knihy mší (věnovaných jeho církevním představeným), 4 knihy motet Opus musicum, pašije, madrigaly, ódy a drobnější církevní i světské skladby. Jeho hudba navazuje na benátskou tradici, má bohatý zvuk, odvážnou harmonii a výstižnou vazbu mezi hudební deklamací latinského textu a jeho liturgickým obsahem. Skladby vycházely tiskem v Praze u tiskaře Nigrina od 1579 do konce G. života a posmrtně, zčásti zůstaly v rukopise a byly vydány v novodobých edicích.


  • Jiří JORAN

    (* 20.6.1920 Praha - † 5.8.2011 Praha)

    český operní pěvec - baryton


  • Ivan KUSNJER

    (* 10.11.1951 Rokycany)

    český operní pěvec - baryton


    český barytonista.

    Studoval v Praze na Akademii múzických umění u Teodora Šrubaře a na pěveckých kursech v Itálii. Od r. 1977 byl angažován jako barytonista v Ostravě, 1981/82 v Brně, od r. 1982 v Národním divadle v Praze. Jeho baryton má velký rozsah a spíše lyrický charakter. Uplatňuje se zvláště dobře v italském repertoáru: Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském, hrabě Luna ve Verdiho operách Troubadour, Markýz Posa z Dona Carlose, Germont v La Traviatě, Otella, Rigoletta a Macbeth, Scarpia v Pucciniho Tosce ad. Je vynikajícím interpretem české hudby (Vladislav ve Smetanově Daliborovi, Tausendmark ve Smetanových Braniborech v Čechách), Vok Vítkovic ve Smetanově Čertově stěně, Revírník v Janáčkových Příhodách Lišky Bystroušky; znamenitý interpret moderních děl (P. Maxwell Davies: Osm písní pro šíleného krále, Eben: Jeremias ad.). V zahraničí hostoval nejčastěji v Janáčkových operách (Paříž, Madrid, Lisabon, Benátky, Brusel, Milán, Berlín aj.). Je vyhledávaným koncertním pěvcem.


  • Jiří BĚLOHLÁVEK

    (* 24.2.1946 Praha - † 31.5.2017 Praha)

    dirigent

    Studoval na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění violoncello a dirigování (u Bohumíra Lišky, Aloise Klímy a Roberta Brocka), absolvoval mistrovské kursy u Sergia Celibidache. V r. 1971 byl finalistou Karajanovy soutěže v Berlíně a od této doby trvale hostuje u evropských i zámořských orchestrů. Od roku je 1972 dirigentem Státní filharmonie Brno, v letech 1977-1989 šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK; s jeho jménem je spojen vynikající vzestup orchestru, který během Bělohlávkova působení získal mezinárodní kredit (Evropa, Japonsko, USA). Od r. 1973 hostoval Bělohlávek u České filharmonie, od roku 1981 byl jejím stálým dirigentem, v letech 1990-92 šéfdirigentem. V r. 1994 založil Pražskou komorní filharmonii (dnes PKF - Prague Philharmonia), orchestr mladých hudebníků vynikajících kvalit. V letech 1995–2000 byl hostujícím dirigentem Symfonického orchestru BBC, v roce 2005 byl jmenován jeho šéfdirigentem. Od r. 1979 se uplatňoval též v divadle: Komická opera Berlín, Národní divadlo v Praze od 1984, Metropolitní opera v New Yorku (mj. 2003 Wagner: Tristan a Isolda), zahraniční festivaly, mj. anglický Glyndebourne (2001 Janáček: Její pastorkyňa oceněná Barclay’s Theatre Award v Londýně). Od r. 1995 je profesorem dirigování na pražské Akademii múzických umění.

    Vedle klasického repertoáru hraje výjimečnou roli v Bělohlávkova repertoáru česká symfonická i operní hudba 20. století, zvláště Martinů a Janáček, za které Bělohlávek získal řadu mezinárodních ocenění. S Pražským komorním orchestrem nastudoval sérii komorních děl českých autorů (Novák, Suk, Dvořák, též opera Tvrdé palice).


  • Josef BERG

    (* 8.3.1927 Brno - † 26.2.1971 Brno)

    skladatel a spisovatel

    Vystudoval kozervatoř, poté pracoval v brněnském rozhlase. Na konci 50 let spolupracoval s činohrou Státního divadla v Brně, to ho inspiroval k vytvoření nového typu komorní opery. Poetické texty si psal sám. Byl součástí brněnského tvůrčího prostředí. Jako u většiny brněnských skladatelů se vyrovnává s tvorbou L. Janáčka. Reflektuje ovšem také evropskou avantgardu. Je spoluzakladatelem Skupiny A a kompozičního týmu. Byl literárně a publicisticky činný. Je pro něj typický žánr dada minioper (Odysseův návrat, Evropská turistika, Eufrides před branami Tymén, Snídaně na hradě Šlankenvaldě a Johanes doktor Faust). Literární práce: Léblovi - Berg. Konfrontace č. 1 (1969), str. 41-46, Texty. Panton 1988, Složené formy z hlediska hudebnika. Konzerva-Na hudbu č. 2, vyd. Respekt 1992, Invenční jednotky k velké opeře. Konzerva-Na hudbu č. 2, vyd. Respekt 1992

    Bibliografie výběr:

    Eliška Štaudová: Josef Berg. Personálni bibliografie. Státni vědecká knihovna Brno 1987, Opus musicum 1987, č. 2 - číslo věnované Josefu Bergovi s příspěvky Ludvíka Kundery, Vladimíra Lébla, Miloslava Ištvana, Miloše Štědroně, Aloise Piňose, Arne Linky, Jaromíra Nečase, Zdeňka Pololánika, Petra Kofroně, Jaromíra Dufka, Emanuela Kuksy, A. Fialy, Olgy Kvasnicové a Bohumila Marčáka  Leták HIS 1990, Miloš Štědroň: Josef Berg - monografie. Masarykova univerziva v Brně 1992, Vladimir Lébl: Zpráva o večeru Josefa Berga. Konzerva-Na hudbu č. 4 (1992), Petr Kofroň: Josef Berg předvádí happening. In: Třináct arialýz, H&H 1993, str. 53-60

    Odkazy:

    www.musica.cz
    Wikipedia


  • Záviš ze ZAP

    (* 1.1.1350 Praha - † 1.1.1411 Praha)

    český skladatel

    český skladatel

    Studoval na pražské univerzitě, kde byl od 1381 mistrem svobodných umění. Pobýval v Římě. 1394–96 byl kanovníkem v Olomouci, 1397–1402 u sv. Jiljí v Praze, pak znovu v Olomouci. Původně byl příznivcem Jana Husa, od 1410 odpůrcem. V r. 1411 jmenován doktorem teologie. Jeho další osud není znám. Byly vysloveny pochybnosti o jeho identitě. Pod jménem Záviš se dochovalo pět cenných skladeb v notových zápisech (4 církevní ve Vyšehradském rukopise, milostná píseň Jižť mne vše radost ostává v rkp. třeboňském A4 ad.) a název další světské písně.


  • František Xaver BRIXI

    (* 2.1.1732 Praha - † 4.10.1771 Praha)

    český skladatel a varhaník

    Pocházel z rozvětvené hudebnické rodiny, z níž zvl. význam měl ještě jeho otec, skladatel Šimon Brixi (1693-1735). V letech 1744-49 studoval na renomovaném piaristickém gymnáziu v Kosmonosích. V r. 1749 se stal varhaníkem u sv. Havla a později v dalších pražských chrámech, v r. 1759 získal nejvyšší varhanické místo v Praze jako regenschori v katedrále sv. Víta. Po 12 letech předčasně zemřel. Opisy jeho skladeb se nacházejí na mnoha českých kůrech, hojně i v Bavorsku, Rakousku, Polsku a Maďarsku. Napsal asi 400 opusů, z toho asi 290 církevních (100 mší), hudbu ke školním dramatům a dvěma komickým latinským hrám, jež se dodnes uvádějí (Erat unum cantor bonus, Luridi scholares), skladby komorní, varhanní a několik symfonií. Patří k nejvýznamnějších domácím skladatelům 2. pol. 18. století.


  • Maria TAUBEROVÁ

    (* 28.4.1911 Vysoké Mýto - † 16.1.2003 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán


    Sopranistka. Manželka dirigenta Národního divadla Jaroslava Krombholze.

    Studovala hudbu ve Vídni, zpěv v Miláně a v Praze (prof. L. Ripper, F. Carpi). V letech 1936–73 byla mimořádnou osobností v souboru pražského Národního divadla v Praze, kde nastudovala téměř padesát rolí v repertoáru několika staletí (zvl. Mozart, Verdi, Strauss: Zerbinetta v Ariadně na Naxu, 1940, z české tvorby Smetana, Dvořák, Bořkovec, Ostrčil, Martinů: Mirandolina, 1959, Julietta, 1963). Měla dokonale vyškolený koloraturní soprán a přitažlivý jevištní zjev, který si dokázala udržet i v pozdějších letech. V letech 1933–35 hrála v několika filmech. Často hostovala v zahraničí a vystupovala na oratorních a písňových koncertech.Natočila řad rozhlasových a gramofonových snímků.


  • Eduard HAKEN

    (* 22.3.1910 Šklíň - † 21.1.1996 Praha)

    český operní pěvec - bas

    Maturoval v Lucku (Ukrajina), kde zpíval v pěveckých sborech. Současně se studiem medicíny v Praze (1929–1932) se od r. 1930 školil ve zpěvu (učitelé Dimitr Levytský a Friedrich Plaschke, od r. 1957 A. Granforte). Od r. 1936 praktikoval v basovém oboru v Národním divadle v Praze. Od r. 1938 působil v opeře v Olomouci (debut Žalářník Beneš, Smetana: Dalibor), v letech 1941–1991 byl předním basistou Národního divadla v Praze.

    Měl temný bas jedinečné barvy (basso profondo), s velkým rozsahem a širokou škálou výrazových schopností. Své herectví přizpůsobil své velmi vysoké, štíhlé postavě, omezil pohyb na jevišti a využíval velkých, nápadných gest. V Národním divadle v Praze ztvárnil asi 70 rolí. Vynikl nejprve v komických úlohách (již v r. 1943 jako Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě, dále Mumlal ve Dvou vdovách, Van Bett v Lortzingově Carovi a tesařovi, Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském, Osmin v Mozartově Únosu ze serailu ad.), později v seriózních postavách, jimž jeho hlas dával charakteristické rysy (tragický Vodník v Dvořákově Rusalce, Grigoris v Martinů Řeckých pašijích, rozšafný Paloucký ve Smetanově Hubičce, majestátní Svätopluk v Suchoňově Svätoplukovi, Ivan Susanin v Glinkově Ivanu Susaninovi, důstojný Don Quijote v Massenetově Donu Quijotovi a Gremin v Čajkovského Eugenu Oněginovi, ironický Mefistofeles v Gounodově Faustovi) ad. Po čtyři desetiletí k patřil nejvýraznějším osobnostem opery pražského Národního divadla.


  • Eva RANDOVÁ

    (* 31.12.1936 Kolín)

    česká operní pěvkyně - mezzosoprán


    česká mezzosopranistka, původně učitelka.

    Studovala zpěv soukromě, později na pražské konzervatoři. V r. 1962 debutovala v Kladně. V letech 1963–69 byla angažována jako mezzosopranistka v Ostravě, 1969–70 v Národním divadle v Praze. Od r. 1970 působila v zahraničí, nejprve ve Stuttgartu. Od r. 1973 vystupovala v Bayreuthu ve Wagnerových operách (mj. jako Fricka v Rýnském zlatě, Waltraute ve Valkýře, Ortrud v Lohengrinovi, Kundry v Parsifalovi), od r. 1975 na festivalu v Salcburku (Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi, dirigent Herbert von Karajan), od r. 1977 v Covent Garden v Londýně (Ortrud ve Wagnerově Lohengrinovi, Azucena ve Verdiho Troubadourovi ad.), od r. 1981 v Metropolitan Opera v New Yorku (Fricka ve Wagnerově Rýnském zlatě, Venuše v Tannhäuser). V 80. letech hostovala na většině velkých evropských scén, též v českých operách jako vynikající Kostelnička v Janáčkově Jenůfě, Kabanicha v Janáčkově Kátě Kabanové, Amneris ve Verdiho Aidě, Ulrica ve Verdiho Maškarním plese, Santuzza v Mascagniho Cavalleria rusticana, Marina v Musorgského Borisi Godunovi, Klytaimnestra ve Straussově Elektře ad. V letech 1995-98 byla ředitelkou Státní opery Praha.


  • Luděk VELE

    (* 30.11.1951 Turnov)

    český operní pěvec - baryton


    český barytonista.

    Studoval hudbu na konzervatoři v Praze u Jaroslava Horáčka. 1975–83 byl angažován v Liberci (debutoval jako Lutobor ve Smetanově Libuši), od r. 1983 v Národním divadle v Praze. Barytonista s výraznými hereckými schopnostmi a rozsáhlým repertoárem, který uplatnil též v Německu, Polsku, Španělsku, Kanadě, Izraeli ad. (zpíval Leporella a Dona Giovanniho v Mozartově Donu Giovannim; Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském; Kašpara ve Weberově Čarostřelci; Mefistofela v Gounodově Faustovi; Filipa II. ve Verdiho Donu Carlosovi; Kecala ve Smetanově Prodané nevěstě; Chrudoš ve Smetanově Libuši; Vodník v Dvořákově Rusalce; Revírník v Janáčkových Příhodách Lišky Bystroušky; Barona Ochse ve Straussově Růžovém kavalírovi ad.).


  • Marta KRÁSOVÁ

    (* 6.3.1901 Protivín - † 20.2.1970 Vráž u Berouna)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká zpěvačka

    Studovala v Českých Budějovicích na učitelském ústavu a na hudební škole zpěv u Bohuslava Jeremiáše. Zdokonalovala se u Olgy Valouškové, Růženy Maturové, Ludmily Neumannové, Konrada Wallersteina a ve Vídni M. Ullanowského. Od r. 1922 mezzosopranistka Slovenského národního divadla v Bratislavě (Anežka ve Smetanových Dvou vdovách, Cizí kněžna v Dvořákově Rusalce, Dalila v Saint-Saënsově Samsonovi a Dalile, Oktavian v Straussově Růžovém kavalírovi). V letech 1928–66 byla členkou Národního divadla v Praze, kde vyrostla v prvořadou pěveckou a hereckou osobnost. Její hlas měl mimořádné rozpětí od kontraaltu po dramatický soprán, dokonalou hlasovou techniku a herecké dispozice pro tragické postavy. Vystupovala ve Vídni, Berlíně, Hamburku, Drážďanech, Madridu, Paříži, Moskvě, Varšavě, v USA a v Kanadě. Byla ideální interpretkou mezzosopránových úloh v českém repertoáru (Panna Róza ve Smetanově Tajemství, Ježibaba v Dvořákově Rusalce, Donna Isabela ve Fibichově Nevěstě messinské, Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, Kabanicha v Janáčekově Kátě Kabanové) a vynikla i v dalších rolích (Orfeus v Gluckově Orfeovi a Eurydice, Amneris ve Verdiho Aidě, Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi, Carmen v Bizetově Carmen, Ortruda ve Wagnerově Lohengrinovi, Ariadna ve Straussově Ariadně na Naxu, ad.).


  • Milada MARKOVÁ

    (* 24.5.1913 Brno - † 29.10.1986 Olomouc)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká sopranistka.

    V letech 1929–35 studovala zpěv na konzervatoři v Brně u Marie Fleischerové. Téměř po celý život byla angažována v Olomouci (1935–71, s krátkou přestávkou ve 30. letech, kdy působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Zpívala především dramatické sopránové role. Vynikla zvl. V operách Straussových (Salome, Oktavián v Růžovém kavalírovi) a Janáčkových (Kostelnička a Kabanicha v Jenůfě, Emilia Marty ve Věc Makropulos ad.). Působila také pedagogicky.


  • Zdeněk ZOUHAR

    (* 8.2.1927 Kotvrdovice - † 18.11.2011 Brno)

    český skladatel, pedagog a muzikolog


    skladatel, pedagog a muzikolog

    Studoval hudební a výtvarnou výchovu na Filozofické a po reorganizaci na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ve skladbě byl soukromým žákem J. Kunce, dále u A. Moyzese na VŠMU v Bratislavě (1950–51). Později studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, titul PhDr. získal v r. 1967. Své vzdělání završil studiem kompozice u Th. Schaefera na JAMU v Brně, kterou absolvoval v r. 1967. V letech 1953–61 působil v hudebním oddělení Univerzitní knihovny v Brně, kde v jeho redakci vyšly speciální bibliografie Wolfganga Amadea Mozarta (1955), Františka Vincence Kramáře (1959) a Jana Ladislava Dusíka (1960). Ve spolupráci s B. Fialovou pak vypracoval bibliografii Písně národů celého světa (1960). K 75. narozeninám svého prvního učitele skladby napsal jeho monografii Skladatel Jan Kunc (1960). Od r. 1961 byl redaktorem umělecké hudby v Československém rozhlase. Vedl postupně několik pěveckých těles (1954–56 ženský pěvecký a smíšený sbor OPUS, 1956–60 Ženský komorní sbor „Vítězslava Kaprálová“ aj.). Premiéroval několik skladeb Bohuslava Martinů (Petrklíč – cyklus napsaný na Zouharovo přání, Pět českých madrigalů, Tři legendy, Tři zpěvy pro šest ženských hlasů). Na přání autora provedl světovou premiéru Otvírání studánek (1956). V centru jeho zájmu jako muzikologa stojí tvorba a osobnost Bohuslava Martinů. Je autorem první české knihy o tomto skladateli, sborníku vzpomínek a studií Bohuslav Martinů (1957). V r. 2001 pak vyšla jeho monografie Sborové dílo Bohuslava Martinů. Byl jedním ze zakladatelů Mezinárodního hudebního festivalu v Brně (1966). Spolu s J. Mihule stál u zrodu Společnosti Bohuslava Martinů (1977, Praha) a v letech 1991–99 byl jejím předsedou. Jako skladatel směřoval k melodice modálních tónových terénů, k zahušťované akordice a uvolněné metrice. Novátorsky se představil ve svých dílech „151“ Hudba pro dechové kvinteto I (1958); Tři etudy pro 4 lesní rohy (1963); Trio pro flétnu, alt a basový klarinet (1962); I. smyčcový kvartet (1966); Trojkoncert pro klarinet, trubku, trombon a instrumentální soubor (1970) ad. Svoji pozdější kompoziční techniku nazývá modulovou. Rozhlasová opera Proměna (1971) vznikla na libreto K. Tachovského podle Ovidiových Metamorfóz a její zkrácenou verzi vydalo nakladatelství Panton v Praze (1980). Druhou operou je Velká láska (1986) také na libreto K. Tachovského podle frašky Hanse Sachse v překladu R. Mertlíka. Dalším velkým Zouharovým vokálně-instrumentálním dílem je oratorium Plameny kostnické (1988). Jako skladatel se také zabýval hudebními rekonstrukcemi děl jiných autorů. Zejména kompletací Symfonie nedokončené Pavla Haase (1996) a rekonstrukcí Žarošické mše pastýřské (premiéra 1996). Krátce působil na brněnské konzervatoři (1961–62) a poté na katedře dirigování a skladby JAMU v Brně (1962–97). Od roku 1997 je vedoucím katedry dirigování a kompozice na AMU v Banské Bystrici.

    Odkazy:
    http://www.musicologica.cz


  • Václav SMETÁČEK

    (* 30.6.1906 Brno - † 18.2.1986 Praha)

    český dirigent, hobojista a skladatel

     

    český dirigent, hobojista a skladatel

    Studoval konzervatoř v Praze (mj. skladbu u Jaroslav Křičky, dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka), hudební vědu, estetiku a filozofii na Karlově univerzitě v Praze (PhDr. 1933). Byl zakladatelem a členem Pražského dechového kvinteta (1928-56). S tímto sdružením koncertoval, komponoval pro ně a upravoval skladby psané původně pro jiné obsazení. 1930-33 byl též členem České filharmonie, 1934–43 působil v Čs. rozhlase jako administrativní pracovník a dirigent, 1942–71 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a jako hostující dirigent pracoval s tímto orchestrem i v dalších letech. Od r. 1945 byl pedagogem pražské konzervatoře a Akademie múzických umění. Jako dirigent FOK se zasloužil o zásadní zlepšení úrovně orchestru, který se svou kvalitou zařadil vedle České filharmonie a rozhlasového orchestru. Rozšířil jeho repertoár zvl. o hudbu 20. století a o účast na provedení velkých vokálně symfonických děl (Rejcha, Mozart, Cherubini, Dvořák, Foerster, Martinů, Orff, Kabeláč, Luboš Fišer). Samostatně vystupoval v zahraničí od roku 1938, s orchestrem FOK poprvé 1957. V pozdějších letech byl zván do většiny významných evropských i zámořských hudebních center. Věnoval se především koncertní tvorbě, ale studoval i opery (1958 Buenos Aires, Smetana: Prodaná nevěsta, Janáček: Kaťa Kabanová, 1967 Musorgskij: Boris Godunov, Šostakovič: Katerina Ismailova; 1966 Teatro La Scala, Janáček: Z mrtvého domu, ad.). Natočil mnoho gramofonových snímků, věnoval se hudební publicistice. Byl dirigentem věcným, pohotovým a všestranným a měl mimořádný smysl pro souhru se sólisty při instrumentálních koncertech. Získal řadu oficiálních ocenění.

     


  • Radim HLADÍK

    (* 13.12.1946 Praha)

    český rockový kytarista, skladatel, producent, pedagog


    český rockový kytarista, skladatel, producent, pedagog

    Studoval dva roky na Pražské konzervatoři kytaru. Od patnácti let hrál ve skupině Komety, od r. 1964 vystupoval v klubu Olympik. Stal se členem skupiny The Matadors. Patří k předním kytaristům rockové scény. V r. 1968 založil skupinu Blue Effect, a to i autorsky. Spolupracoval také s P. Hammelem, M. Vargou a dalšími. Od 80. let spolupracuje s kytaristou O. Kellnerem a keyboardistou L. Mandou. Vystupuje také s J. Hutkou v oblasti folku. Výběr diskografie: The Matadors (Suprpahon 1968), Meditace, Blue Effect (Supraphon, 1970), Coniunctio, Blue Effect a Jazz Q (Supraphon, 1970) Nová syntéza, Modrý efekt, JOČR (Panton, 1971), Zelená pošta s P. Hammelem a M. Vargou (Opus, 1972), Nová syntéza 2 s Modrým efektem a JOČR (Panton, 1974), Modrý efekt a R. Hladík (Supraphon, 1975), Svět hledačů, Modrý efekt (Panton, 1979), 33, Modrý efekt (Supraphon, 1981), Pánbu na poli, s J. Hutkou (Relfex Records, 1991), Comback aneb Legendy českého rocku se vracejí, sampler, (Paseka, 1991), Voliéra s D. Andrtovou-Voňkovou (Indies, 1997), Modrý efekt a R. Hladík, kompilace (Sony Music/Bonton, 2000), Bedatová síň slávy, sampler 2 CD skupiny Blue Effect (Supraphon, 2004), Lidové balady ze sbírky F. Sušila, s J. Hutkou (KMA, 2004), Deja vu live s P. Hammelem (Indies, 2007).

    Odkazy:
    cs.wikipedia.org


  • Osvald CHLUBNA

    (* 22.7.1893 Brno - † 30.10.1971 Brno)

    český skladatel


    český skladatel.

    Studoval původně v Brně techniku a obchodní akademii, 1914–15 a 1923–24 skladbu u Leoše Janáčka. Do 1953 pracoval jako úředník. Učil též na brněnské varhanické škole a na konzervatoři (1919–35, 1953–59), později na Janáčkově akademii múzických umění (1956–58). Byl činný v brněnských uměleckých organizacích (zvl. Klub moravských skladatelů, 1919–48). Byl plodným skladatelem. Ač Janáčkův žák, šel vlastní cestou od romantismu, impresionismu až k modernímu konstruktivismu. V jeho písních a sborech se projevil vztah k symbolismu (texty: Otakar Březina, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Durych, ad.). Napsal několik cyklů skladeb pro klavír a varhany, nástrojové koncerty, symfonie, předehry, kantáty a předehry. Bohatá operní tvorba, často na vlastní libreta (Pomsta Catullova podle Vrchlického, komp. 1917, 1921 Brno), Alladina a Palomid (podle Maeterlincka, 1925 Brno, jako Síla touhy), Ňura (1932 Brno), Jak smrt přišla do světa (scén. mysterium, 1936 Brno, jako V den počátku), Freje pána z Heslova (komp. 1939-40, 1949 Brno), Jiří z Kunštátu a Poděbrad (podle Aloise Jiráska, komp. 1941-42), Kolébka (podle Jiráska, komp. 1951-52, 1963 Janáčkova akademie múzických umění Brno), Eupyros (komp. 1960-62). Texty a články, zvl. o Janáčkovi.


  • Karel VELEBNÝ

    (* 17.3.1931 Praha - † 7.3.1989 Praha)

    český jazzový skladatel a multiinstrumentalista

    jazzový hudebník, multiinstrumentalista, skladatel, aranžér, spisovatel, publicista, organizátor a herec

    Po ukončení konzervatoře působil např. orchestru Karla Krautgartnera (1955-58). Vývoj moderního jazzu v Československu ovlivnil především ve skupině SHQ, kterou spoluzakládal (GD SHQ a přátelé, SU 1965, SHQ, SU 1966 ad.). V té době hrál především na tenorsaxofon, vibrafon a klavír. Jako vibrafonista získal také mezinárodní ocenění. Kvůli chorobě srdce přestal hrát na dechové nástroje, poté i vibrafon a věnoval se především klavíru. Vystupoval s řadou jazzových formací i v zahraničí, doprovázel vokalisty (např. E. Olmerovou). Jakožto skladatel (cca 200 kompozic) přispěl do repertoáru Studia 5, byl autorem hudby k americkým kresleným filmům. Ke skladbám ze 60. let patří například Dobří lidé nevymřeli, Dvojitý Nelson, Jednorukého píseň, Oživení a další, z pozdějších kompozic Noční království Obzvláště milosrdná setra, Skotské nešpory a další. Stylovou inspiraci nacházel především v moderním postobopovém mainstreamu, najdeme u něj i stylizaci lidových písní (LP Týnom Tánom). Byl spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana (1967).


  • Dalibor VAČKÁŘ

    (* 19.9.1906 Korčula - † 21.10.1984 Praha)

    český skladatel

    český skladatel a spisovatel

    Byl synem českého skladatele a kapelníka Václava Vačkáře (1881-1954), který působil v Polsku, Rusku a Chorvatsku. Natrvalo přesídlil do Prahy, kde působil v různých symfonických a operních orchestrech jako hráč na housle a trubku. Kvůli ušní chorobě se posléze věnoval převážně skladbě, skládal populární valčíky, pochody a zábavnou hudbu a do hudebního života se zapojoval i jako organizátor. Dalibor Vačkář studoval v letech 1923-9 na pražské konzervatoři housle (Rudolf Reissig) a skladbu (Otakar Šín), na mistrovské škole navázal u Karla Hoffmanna (housle) a Josefa Suka (skladba). Po konzervatoři krátce řídil orchestr Tylova divadla, spolupracoval s Osvobozeným divadlem a koncertoval. V letech 1934-45 byl houslistou rozhlasového symfonického orchestru, od roku 1945 do roku 1947 pracoval pro film jako dramaturg a scénárista. Od konce 40.let se pak úplně zaměřil na skladbu a spisovatelství. Pod pseudonymem Dalibor C. Faltis vydal několik básnických sbírek a hru Veronika, která sloužila jako námět stejnojmenné opeře R. Kubelíka. Pro zábavnou hudbu užíval pseudonymu Pip Faltis, Petr Filip, Tomáš Martin nebo Karel Raymond. Jako skladatel zasáhl do mnoha žánrů. V meziválečném období měl blízko k neoklasicismu (Trio giocoso op.9 1939, Smoking sonata pro klavír 1936). Velký smysl pro instrumentaci prokázal v orchestrálních skladbách, je autorem 5 symfonií ( č.1 Optimistická 1941, č. 2 Země vyvolená 1947, č. 3 Smoking-Symphony 1948, č. 4 Mírová 1950, č. 5 Pro iuventute 1983). Z koncertantních skladeb Český koncert pro klavír 1953, houslové koncerty, Jazzový koncert pro trubku, klavír a bicí nástroje s kontrabasem 1964. Z písňových cyklů uveďme Pouťové boudy 1933, 3 milostné písně 1958. Početná je jeho tvorba filmová (Podobizna 1949, Divá Bára 1949, Pyšná Princezna 1953, Dovolená s Andělem 1954, Tajemství krve 1954). Zajímavá je nonkonformní klavírní trilogie Monogramy, Portréty, Juniores (1982). Vačkář se autorsky podílel na vydání knihy svého otce Václava Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové (1954). Jeho syn Tomáš, nadějný mladý skladatel, tragicky zahynul.


  • Antonín ŠVORC

    (* 12.2.1934 Jaroměř - † 21.2.2011 Praha)

    český operní pěvec - basbaryton


    český barytonista

    Působil v Liberci, od r. 1956 v Národním divadle, poté člen berlínské Státní opery. Specialista na role wagnerovské, vynikl však i v řadě dalších rolí oboru hrdinského barytonu. Hostoval v řadě zemí, v Německu, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Polsku aj.


  • Josef Bohuslav FOERSTER

    (* 30.12.1859 Praha - † 29.5.1951 Nový Vestec)

    český hudební skladatel, publicista a pedagog

    Pocházel z učitelské rodiny a jeho otec byl profesorem na pražské varhanické škole. Od dětství se seznamoval s hudebním životem a jeho protagonisty. Po maturitě na reálce začal studovat chemii na německé technice, ale obrátil se k hudbě a 1882 absolvoval varhanickou školu. Stal se učitelem, skladatelem a plodným hudebním publicistou.

    V roce 1888 se oženil se sopranistkou Bertou Lautererovou a v r. 1893 ji následoval do angažmá do Hamburku. Tam se sblížil s Gustavem Mahlerem, kapelníkem hamburského městského divadla. V r. 1897 následoval svou ženu do Vídně, kam ji Mahler povolal ve své nové funkci ředitele vídeňské opery. Foerster vyučoval na vídeňské Nové konzervatoři a přispíval do německých i českých časopisů. Od roku 1918 žili manželé v Praze, Foerster jako profesor konzervatoře. Byl všeobecně znám a těšil se mimořádným sympatiím zejména proto, že desítky českých pěveckých spolků s nadšením přednášely jeho sbory (Oráč, Velké širé rodné lány, Polní cestou, Z osudu rukou). Od r. 1897 byl Foerster členem České akademie věd, v letech 1931-39 jejím presidentem. Jako nestor českého hudebního života se dožil mnoha poct.

    Zanechal i řadu symfonických a komorních prací, ale především byl skladatelem vokálních děl, kde se ideálně projevil jeho lyrický talent. Vedle písní, melodramů, světských a chrámových sborů, kantát, oratorií a úprav lidových písní napsal též šest oper, z nichž Eva (1897) z venkovského prostředí otevřela směr českého hudebního realismu. Mnohostranně uplatnil své literární nadání a napsal několik svazků pamětí (Poutník, 1929, Poutníkovy cesty, 1932, Poutník v Hamburku, 1938, Poutník v cizině, 1947).


  • Milada ŠUBRTOVÁ

    (* 24.5.1924 Lhota u Kralovic - † 1.8.2011 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán


    česká sopranistka

    Studovala u tenoristy Zdeňka Knittla. V roce 1958 absolvovala hlasový kurs u barytonisty Apolla Granforteho. Po druhé světové válce nastoupila do Velké opery 5. května v Praze, která v roce 1948 splynula s Národním divadlem. Členkou a čelní představitelkou Národního divadla zůstala více než dvacet let. Její rozsáhlý a různorodý repertoár zahrnoval více než 80 rolí. Byla ideální představitelkou hlavních sopránových rolí především Smetanových, Dvořákových a Janáčkových oper, vytvořila však také řadu postav italské, německé a ruské opery. Nezapomenutelné jsou její role Milady z Dalibora, Krasavy a Libuše z Libuše, Jenůfy z Její pastorkyně, obrovský domácí i mezinárodní úspěch jí přinesla role Rusalky. Její hlas měl rozsáhlou upotřebitelnost, její bezpečná hlasová technika, osobitost a hluboce procítěná interpretace jí umožnila vyniknout v rolích subretních, koloraturních i mladodramatických stejně jako v rolích velkodramatických. Vystupovala i v řadě dalších měst, například v mostecké opeře, s operou Národního divadla slavila úspěchy v zahraničí v Moskvě, Berlíně, Benátkách, Wiesbadenu, Edinburgu, Neapoli... Často nahrávala pro rozhlas a televizi, natočila řadu desek. Pro rozhlas nazpívala i árie operetní, věnovala se rovněž koncertní činnosti (Bach, Britten, Honegger, Orff atd.).
    Nahrávky - výběr

    Milada Šubrtová: Operní recitál
    (Arias by Dvorak, Smetana, Ryba, Blodek, Foerster, Mozart, Tchaikovsky, Offenbach, Charpentier, Verdi)
    CD, Supraphon

    Dvořák: Armida - Multisonic

    Antonín Dvořák: Rusalka
    Orchestr a sborND, Zdeněk Chalabala
    2 CD, Supraphon

    Leoš Janáček: Její pastorkyňa (Jenůfa)
    Orchestr a sbor Národního divadla, Jaroslav Vogel
    CD, Supraphon

    Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách
    Orchestr a sbor ND, Jan Hus Tichý
    2 CD, Supraphon

    a mnoho dalších


  • Rafael KUBELÍK

    (* 29.6.1914 Býchory - † 11.8.1996 Kastanienbaum)

    český dirigent a skladatel


    český hudební dirigent, skladatel a klavírista

    Byl nejmladší ze sedmi dětí slavného českého houslisty Jana Kubelíka a maďarské hraběnky Czaky-Szellové. V letech 1929-33 studoval na pražské konzervatoři skladbu, klavír, housle a dirigování. Jako vynikající klavírista doprovázel svého otce na turné po Spojených Státech, Rumunsku a Itálii. Sám si zahrál s Českou filharmonií Mozartův houslový koncert. Ve věku 20 let poprvé Českou filharmonii dirigoval, v roce 1936 se stal jejím stálým dirigentem (do roku 1939). V roce 1937 podnikl koncertní turné po USA jako dirigent tamních orchestrů a odmítl všechny nabídky stát se tam šéfdirigentem. V roce 1937 také na poslední chvíli zastoupil nemocného Václava Talicha na turné České filharmonie po Anglii, Skotsku a Belgii, které o rok později s orchestrem zopakoval. V roce 1939 byl jmenován šéfem Janáčkovy opery v Brně, kterým zůstal až do roku 1941, kdy bylo divadlo nacisty zavřeno. S okupačním režimem odmítl spolupracovat, své působení v Brně zakončil manifestačně kompletním provedením Smetanovy Mé vlasti. V roce 1941 nastoupil Rafael Kubelík po Václavu Talichovi do čela České filharmonie. V roce 1942 se oženil s houslistkou Ludmilou Bártlovou, v roce 1963 se stala jeho druhou ženou australská sopranistka Elsie Morrison. 20. června 1945 dirigoval u příležitosti konce 2. světové války Smetanovu Mou vlast v podání České filharmonie na "Koncertě díkůvzdání" na Staroměstském náměstí v Praze. Po válce rovněž přispěl k navrácení budovy Rudolfina České filharmonii a k založení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Od roku 1945 byl hostujícím dirigentem všech známých orchestrů v Evropě, Izraeli, Severní Americe a Austrálii. V roce 1948 dobrovolně emigroval, protože se nechtěl smířit s poúnorovým režimem. V letech 1950-53 byl šéfdirigentem Chicago Symphony Orchestra, 1955-8 šéfem Royal Opera House Covent Garden v Londýně, 1961-79 šéfdirigentem Sinfonie-Orchester des Bayerischen Rundfunks (Bavorský rozhlasový orchestr) v Mnichově, kde jako stálý hostující dirigent působil až do roku 1985. V roce 1967 získal švýcarské občanství. Po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 organizoval bojkot komunistických zemí, jehož se účastnilo asi 150 významných hudebních umělců. V letech 1973-4 byl šéfem Metropolitní opery v New Yorku. V červnu roku 1985 odešel kvůli špatnému zdravotnímu stavu na odpočinek. 8. dubna 1990 se Rafael Kubelík vrátil do Československa. Byl jmenován doživotním čestným šéfdirigentem České filharmonie, s níž ještě dvakrát provedl Smetanovu Mou vlast - 12. května 1990 při zahájení Pražského jara a 9. června téhož roku na "Koncertě vzájemného porozumění" na pražském Staroměstském náměstí, který se uskutečnil jako reminiscence koncertu z roku 1945 u příležitosti prvních svobodných voleb po sametové revoluci. V roce 1990 mu byl rovněž udělen čestný doktorát Karlovy univerzity v Praze. Krátce před smrtí obdržel Řád britského impéria. Rafael Kubelík složil pět oper (Veronika, Cornelia Faroli, Císařovy nové šaty, Květinky malé Idy), tři symfonie (Sekvence, Orphikon), tři requiem, několik kantát (Pro Memoria Patris, Libera nos, Kantáta beze slov), dvě mše, Fantazii pro housle a orchestr, dva houslové koncerty, koncert pro flétnu a komorní orchestr, violoncellový koncert, klavírní koncert, šest smyčcových kvartetů atd.


  • Jan MRÁČEK

    (* 9.7.1991 Plzeň)

    český houslista

    Repertoár: B. Smetana, A. Dvořák, J. Suk, Z. Fibich, P. I. Čajkovskij, J. Sibelius, J. S. Bach, A. Vivaldi, J. Brahms, F. Mendelssohn-Bartholdy, W. A. Mozart, H. Wieniawski ad.

    Soutěže: Laureát Prague Junior Note (2003), 2. cena v Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí (2005), 1. cena v téže soutěži (2006), hlavní cena (zapůjčení mistrovského nástroje K. Vávry) v Letních houslových kurzech V. Hudečka (2006), absolutní vítězství národního kola Concertino Praga (2007), 1. cena z Mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec (2009), 2. cena v soutěži Pražského jara (2010, nejmladší laureát v historii soutěže PJ).

    Recenze, články: "S Lukášem Klánským spolupracují od roku 2008, koncertují v ČR i v zahraničí a na Pražském jaru 2011 spolu úspěšně uvedli program z děl českých autorů. Hra obou umělců se vyznačuje technickou bezstarostností a hlubokou, emotivní interpretací." (Info Lukáš Klánský, internet, 3. 9. 2012)


  • Kryštof HARANT z Polžic

    (* 1.1.1564 Klenová - † 21.6.1621 Praha)

    český renesanční skladatel, zpěvák, spisovatel, cestovatel a diplomat

    Přesné datum jeho narození známo. Hudbě se věnoval od mládí, které prožil na innsbruckém dvoře. Jeho tvorba je spjata s pozdní franko-flámskou školou. V letech 1593-97 se zúčastnil válečného tažení do Turecka a v roce 1597 podnikl společně s rytířem Heřmanem Černínem cestu do Svaté Země a Egypta. V knize, ve které popisuje své zkušenosti a postřehy z cest, se dochovalo šestihlasé moteto Qui confidunt in Domino, napsané roku 1598 v Jeruzalémě.

    Po návratu do Prahy se stal dvořanem císaře Rudolfa II., v jehož službách působil až do roku 1612. V roce 1615 odchází na hrad Pecka, kde zakládá jednu z největších šlechtických kapel mimo Prahu. Tomuto souboru mohla konkurovat v té době pouze Rožmberská kapela Petra Voka v Krumlově. V roce 1620 se aktivně podílel na českém stavovském povstání a v roce 1621 byl odsouzen k smrti a spolu s ostatními českými pány popraven na Staroměstském náměstí v Praze.

    Kromě moteta se dochovalo dalších 6 skladeb, mezi které patří pětihlasá Missa super Dolorosi martir, čtyřhlasá píseň Maria Kron a fragmenty čtyř vokálních děl (například i skladba na český text Dejž tobě Pán Bůh štěstí).


  • Roman PATOČKA

    (* 1.1.1981 Jihlava)

    český houslista

    Životopis: V letech 2008-2009 byl koncertním mistrem Německého symfonického orchestru v Berlíně. Vystupoval v mnoha evropských státech, v USA a dalších zemích, mj. se Symfonickým orchestrem bavorského rozhlasu, s Hamburskými symfoniky, s Nagojskou filharmonií, se Záhřebskou filharmonií, a dalšími orchestrálními tělesy; spolupracoval s J. Bělohlávkem, V. Válkem, J. Hrůšou, Ch. Mackerrasem a dalšími. Je členem souboru Eben trio. Spolupracoval s J. Bártou, I. Ardaševem, R. Giordanem, J. Frautschim, D. Kashimotem ad. Hraje na housle cremonského mistra Enrika Cerutiho (1845).

    Studium: Pražská konzervatoř (D. Zárubová), Akademie múzických umění (I. Štraus), dále studoval u Keiko Wataya v Utrechtu, u Samuela Ashkenaziho v Lübecku, u Stephana Picarda na Hochschule für Musik Hans Eisler v Berlíně. Absolvoval několik mistrovských kurzů.

    Repertoár: F. Benda. L. van Beethoven. J. Brahms. A. Dvořák, F. Mendelssohn-Bartholdy, P. de Sarasate, H. Wieniawski, N. Paganini, L. Janáček, K. Szymanowski, B. Bartók, M. Ravel a další.

    Soutěže: Pražské jaro, soutěž Leopolda Mozarta v Augsburku, soutěž P. de Sarasateho v Pamploně, soutěž Václava Humla v Záhřebu, soutěž Maxe Rostala v Berlíně atd.

    Festivaly: Francie, Rakousko; reprezentoval Českou republiku na světové výstavě v AICHI V Japonsku, ad.

    Diskografie: CD s pianistou Frédericem Lagardem; CD s Pražským komorním orchestrem (houslové koncerty Františka Bendy).

    YouTube: J. S. Bach: Partita pro sólové housle

    web: www.romanpatocka.com; e-mail: violinist@romanpatocka.com; r.patocka@email.cz.

    Agentura: Nachtigall Artists Management,  e-mail: a.nachtigalova@nachtigallartists.cz, tel.: +420 602 219 611


  • Josef PÁLENÍČEK

    (* 19.7.1914 Travnik - † 7.3.1991 Praha)

    český klavírista a skladatel


  • František Vincenc KRAMÁŘ-KROMMER

    (* 27.11.1795 Kamenice - † 8.1.1831 Vídeň)

    český skladatel, dirigent, představitel českého hudebního klasicismu


    český hudební skladatel a houslista

    Hudební vzdělání získal u svého strýce Antonína Matyáše Krommera v Tuřanech. Kolem roku 1785 odešel do Vídně a posléze do Maďarska, kde působil jako koncertní mistr a kapelník. Z této doby pochází první vydání jeho komorních skladeb. Roku 1795 se vrátil zpět do Vídně, kde získal místo houslisty ve dvorní kapele a roku 1815 se po smrti Leopolda Koželuha stal dvorním skladatelem a kapelníkem dvorní komorní hudby. Za života byl mnohokrát oceněn, na návrh Antonína Rejchy se stal čestným členem pařížské konzervatoře roku 1818, následovala čestná členství milánské konzervatoře a Filharmonického spolku v Benátkách, byl členem spolků přátel hudby v mnoha rakouských městech. Cestoval do Francie a Itálie, udržoval styky i s českým hudebním prostředím. Jeho skladby vycházejí z J. Haydna, W. A. Mozarta a L. van Beethovena, výrazná je bohatá melodika často využívající české prvky a prvky romantismu. Je autorem zhruba 300 většinou instrumentálních děl. Složil přes 100 smyčcových kvartetů, několik kvintetů a trií, 5 symfonií a koncertů (2 hobojové koncerty, Koncert pro klarinet, houslové koncerty, Partitu pro dva klarinety, dva lesní rohy a dva fagoty.)

    Biblografie:
    Z. Zouhar: F. V. Kramář-Francois Krommer Výběrová bibliografie 1759-1959 (Brno 1959)
    K. Padrta: František Vincenc Kramář Krommer Studie k životopisným a slohovým otázkám (Brno 1966)


  • Berta FOERSTEROVÁ-LAUTEREROVÁ

    (* 11.1.1869 Praha - † 9.4.1936 Praha)

    česká operní pěvkyně - soprán

    Manželka skladatele Josefa Bohuslava Foerstera.

    Studovala zpěv v Praze od dětských let, v letech 1883–87 na konzervatoři.

    V roce 1887 debutovala v Národním divadle v Praze jako Agáta (C. M. von Weber: Čarostřelec), kde byla angažována do r. 1893 (v r. 1888 první Desdemona v české premiéře Verdiho Otella, Taťána v české premiéře Čajkovského Eugena Oněgina za přítomnosti skladatele). V Národním divadle zpívala většinu sopránových rolí českého repertoáru (Smetana, Dvořák; Debora ve Foersterově Deboře). Od r. 1893 byla angažována v Hamburku, kde spolupracovala Gustavem Mahlerem. V r. 1901 ji Mahler angažoval do dvorní opery ve Vídni, kde v r. 1913 ukončila kariéru. Od r. 1918 žila v Praze, vystupovala koncertně. Měla v repertoáru asi 50 rolí, z nich řadu postav Wagnerových (Venuše a Alžběta v Tannhäuserovi, Elsa v Lohengrinovi, Eva v Mistrech pěvcích norimberských).


  • Josef ŠPAČEK

    (* 1.1.1986 Třebíč)

    český houslista

    Životopis: Od roku 2011 je koncertním mistrem České filharmonie. V roce 2001 přednesl s Pražskou komorní filharmonií v Rudolfinu Houslový koncert H. Vieuxtempse. Vystupoval ve většině evropských zemí, v USA, v Japonsku, na Novém Zélandu. Hrál nejprve na housle A. Stradivariho, poté na nástroj J.-B. Willauma z r. 1855. V roce 2014 vystoupil na Pražském jaru.

    Studium: Pražská konzervatoř (J. Foltýn); Curtis institute of Music, Philadelphia, Ida Kavafian (2004-2009), Jaime Lared (2004-2006), Shmuel Ashkenasi (2007-2008); Julliard School New York, Itzak Perlman (2009-2011). Kurzy u Stephena Shippse, R. Ricciho, M. Vítka, V. Hudečka, B. Matouška.

    Repertoár: W. A. Mozart, J. Brahms, A. Dvořák, M. Ravel, E. Ysaÿe, S. Prokofjev, H. W. Ernst, B. Smetana, L. Janáček

    Soutěže: 1. cena a laureátský titul absolutního vítěze mezinárodní Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí (1999); 3. cena a cena poroty mladých v soutěži Carla Nielsena v Dánsku (2008); 1. cena v soutěži Michaela Hilla na Novém Zélandu (2009); cena Fritze Kreislera za studijní výsledky na Curtis Institute of Music (2009); 2. cena a titul laureáta soutěže Královny Alžběty v Bruselu (2012).

    Festivaly: Ravinia Festival Chicago, Dvořákova Praha, Bravo! Vail Valley Music Festival Colorado, Mladá Praha a další.

    Diskografie: S bratrem Petrem a pianistou Markem Šedivým nahrál CD pro japonskou TV společnost NHK. Vydal CD pro firmy Artesmon a Supraphon.

    Recenze, články apod.: "Josef Špaček se probojoval mezi 12 nejlepších houslistů své generace." (David Mareček, ředitel České filharmonie).

    web: www.josefspacek.com


  • Hedvika ŠVENDOVÁ

    (* 23.5.1996 Brandýs nad Orlicí)

    česká kytaristka

    Životopis: Působí v Brandýse nad Orlicí a v Pardubicích.

    Studium: Původně se učila na zobcovou flétnu a na klavír. Hru na kytaru studovala na Konzervatoři v Pardubicích (Petr Saidl); mistrovské kurzy: Open Guitar Festival (2014); Paolo Paolini; Pavel Steidl; Milan Zelenka; Jan Hron; Jan Tuháček

    Soutěže: Prague Junior Note (2. místo, 2005); soutěž Zlatý Oříšek (+ Cena České televize, 2009); Mezinárodná súťaž Dolný Kubín, Slovensko (titul laureátky, 2009); kytarové bienále v Kutné Hoře - Mladý kytarista roku; Concertino Praga: 2. místo v národní soutěži (2013); Concertino Praga, 2. místo v Mezinárodní soutěži (2013); Rust, Rakousko (3. cena); Fórum Guittare, Wien (1. cena); Cithara Ignea, Žory, Polsko (1. cena, 2014) Festivaly: Kytara napříč žánry (2012); Jihočeský festival Concertino Praga; Open Guitar Festival

    Repertoár: J. S. Bach, Augustin Baries; Charles Trenet/R. Dyens

    YouTube: Hudební večer Madam (2013); Hudební večer s mladými talenty (2013)

    Informační zdroje: http://www.guitarkutnahora.com ; http://www.kytaranapriczanry.cz/ ; http://www.rozhlas.cz/concertino/aktuality/ ; http://www.openguitar.cz/domov.html http://www.muzikus.cz/kapely/svendova

    e-mail: studijni.info@konzervatorpardubice.cz


  • Lucie KAŠPÁRKOVÁ

    (* 20.2.1981 Zlín)

    česká operní pěvkyně - soprán

    Životopis:
    Působí - Štátne divadlo Košice.
    Spolupráce - Národní divadlo Brno, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Ensemble Opera Diversa.

    Studium:
    Konzervatoř Brno (Blanka Morávková); Janáčkova akademie múzických umění v Brně(Jarmila Hladíková); soukromé studium u Magdaleny Blahušiakové a Martina Bárty; Der Internationale Opernkurs in Beeskow Oder Spree (2004); Mistrovské pěvecké kurzy u Antonia Carangela, Jürgena Hartfiela, Františka Drse a Magdaleny Blahušiakové (2011); Barokní kurzy Barbary Marie Willi (2004).

    Repertoár:
    B. Smetana, A. Dvořák, G. Puccini, G. Verdi, R. Strauss, F. Poulenc, L. Janáček, W. A. Mozart, J. Haydn, S. Prokofjev, C. Debussy ad.

    Festivaly:
    Festival Janáček Brno (2008, 2010, 2012), Smetanova Litomyšl (2014), Opera 2013, Třebíčský operní festival (2012).

    Recenze:
    "Mladá česká sopranistka Lucie Kašpárková má schopnosť svoj zatiaľ lyrický soprán tvarovať dynamicky a dosiahnuť aj pevnejšie tóny vo výškach." (Opera plus, 24. 3. 2013).

    YouTube:
    Bedřich Smetana: Hubička (2014); Pavel Drábek, Ondřej Kyas: Dýňový démon ve vegetariánské restauraci (2013).

    Informační zdroje:
    www.luciekasparkova.com

    Kontakt:
    e-mail: lucie.kasparkova@gmail.com


  • Miloš HORÁK

    (* 1.1.1976 Mladá Boleslav)

    český operní pěvec - basbaryton

    Životopis:
    Působí v Národním divadle, Praha. Spolupráce - Jihočeské divadlo České Budějovice, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Česká filharmonie, Filharmonie Brno, Plzeňská filharmonie, Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, Štátné divadlo Košice, Komorní orchestr Bohdana Warchala ad.

    Studium:
    Soukromé studium u prof. Reného Tučka a doc. Kataríny Bachmannové; soukromé studium a mistrovské kurzy u prof. Nicolause Hillebranda (Mnichov).

    Repertoár:
    J. S. Bach, G. F. Händel, W. A. Mozart, G. Rossini, G. Verdi, G. Puccini, G. Bizet, R. Wagner, R. Strauss, B. Smetana, A. Dvořák, B. Martinů ad.

    Soutěže:
    Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka Karlovy Vary (2008, finalista).

    Festivaly:
    Pražské jaro; Smetanova Litomyšl; Festival Opera; Festival Zomeropera Alden Biesen, Belgie.

    Recenze, články apod.:
    "Objemný, opravdu průrazný hlasový fond, s moc pěkně krytými fis hned ve vstupní Alfiově písni o koníku. Mladý pěvec, soukromý žák Reného Tučka, se zatím uplatňoval více v basových rolích či ve vyšších basech typu Mozartova Figara. Ale Alfio je polohově typická barytonová partie. Měl jsem pocit, že mu ležela moc dobře a hlas polohou posazený do vyšší polohy se o to více rezonančně rozezní. Myslím, že toto obsazení bylo pro mladého pěvce šťastné. Začal se mi vybavovat v souvislosti s jeho pěveckým projevem legendární Antonín Švorc a jeho oborové zaměření." (Opera Plus, 11. 12. 2013).

    Informační zdroje:
    www.miloshorak.cz, www.narodni-divadlo.cz

    Kontakt:
    e-mail: horak27@seznam.cz


  • Kateřina JAVŮRKOVÁ

    (* 20.6.1991 Praha)

    česká hráčka na lesní roh

    Repertoár: F. A. Rössler-Rosetti, J. Haydn, P. Ducas, J. Francaix, R. Glier, R. Strauss, P. Kofroň, Em. Kaucký, O. Messiaen, Kr. Penderecki, L. Vierne, E. Douša ad.

    Soutěže: Mezinárodní soutěž Federico II di Silvia (2011); soutěž festivalu Moravský podzim (2013); soutěž Pražského jara (1. cena a titul laureáta 2013,vystoupení na PJ 2014); s Belfiato Quintetem 3. cena v soutěži H. Tomasiho v Marseille

    Recenze, články atd.: "Po několika letech máme českého muzikanta, který suverénně vyhrál neuznávanější domácí konkurz…" (L. Stehlík, Harmonie 15. 5. 2013). "Javůrková okouzlila publikum nejen krásným tónem a spolehlivou technikou, ale i výrazovou sdělností a bohatě odstíněnou dynamickou škálou…" (P. Zapletal, Hudební rozhledy, roč. 67, č. 5, s. 12-13, 2014). YouTube: A. Rejcha: Dechový kvintet D dur, 1. věta Lento, Belfiato Quintet

    Facebook: cs-cz.facebook.com/JavurkovaKaterina

    http://www.katerinajavurkova.cz;
    e-mail: kontakt:javurkova.katka@yahoo.com


  • Josef ŠKARKA

    (* 1.1.1981 Brno)

    český operní pěvec - bas

    Životopis: Spolupráce - Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Slovenské národné divadlo v Bratislavě, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Slezské divadlo Opava, Jihočeské divadlo České Budějovice, Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, Opéra national de Lorraine, Teatro Comunale di Modena, Teatro Municipale di Piacenza, Duo Škarka-Pohl ad.

    Studium: Konzervatoř Brno (Jurij Gorbunov a Petr Julíček), Akademie múzických umění v Praze (Miloslav Podskalský), mistrovské kurzy u Gabriely Beňačkové, José Cury, Toma Krauseho, Petera Dvorského ad.

    Repertoár: W. A. Mozart, A. Dvořák, G. Paisiello, J. S. Bach, G. Puccini, G. Verdi, P. Haas, I. Stravinski, G. Rossini, L. Janáček, J. B. Foerster, G. Mahler, J. J. Offenbach, B. Martinů, L. Sommer, O. Kvěch, M. Ivanović, B. Smetana, C. M. von Weber ad.

    Soutěže: Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2009, Zvláštní cena Národního divadla v Brně, Cena českého rozhlasu (2. cena v kategorii Opera); Mezinárodní pěvecká soutěž Jakuba Pustiny (2013, 1. cena).

    Festivaly: Moravský podzim (2004), Composition awards Janáček - Revueltas (2008, Mexico City), Mezinárodní filmový festival Mezipatra (2010), Mezinárodní festival Mahler–Jihlava (2010), Smetanova Litomyšl (2011) ad.

    Diskografie:
    B. Martinů: Le Jour de Bonté (2010, Arco Diva).

    Recenze, články apod.:
    "Josef Škarka zpíval Figara velmi dobře. Jeho výkon slibuje do budoucnosti velké naděje." (Opus Musicum, 2011).

    YouTube:
    W. A. Mozart: Madamina, il catalogo questo / Don Giovanni (2009);
    Pavel Trojan jr.: Milicius (2014) ad.

    Informační zdroje:
    https://www.facebook.com/josefskarka.official?ref=hl
    https://twitter.com/josefskarka
    www.josefskarka.cz

    Kontakt:
    e-mail: josefskarka@live.com


  • Antonín DVOŘÁK

    (* 8.9.1841 Nelahozeves - † 1.5.1904 Praha)

    český skladatel, violista a dirigent

    Odkazy:
    http://www.classical.net
    http://www.antonindvorak.cz
    http://www.nm.cz


  • František Xaver DUŠEK

    (* 8.12.1731 Chotěborky u Jaroměře - † 12.2.1799 Praha)

    hudební skladatel, klavírista a pedagog


  • František BENDA

    (* 22.11.1709 Benátky nad Jizerou - † 7.3.1786 Postupim)

    český skladatel, představitel raného hudebního klasicismu


  • Anna FUSEK

    (* 1.1.1981 Praha)

    česká flétnistka, houslistka, klavíristka

    Životopis: Vystupovala ve Vídni, Amsterodamu, Berlíně, Paříži. V roce 2009 účinkovala jako herečka a hudebnice v roli Amora v barokní opeře Francesca Cavalliho La Calisto v Basileji. V představení Monteverdiho opery L´Orfeo a Händlovy opery Alcina byla korepetitorkou a hrála na zobcovou flétnu.

    Studia: Studovala hru na zobcovou flétnu na konzervatoři v Rotterdamu (Han Tol) a v Berlíně (Christoph Huntgeburt na Universität der Kunste); klavírní hru u Edouardo Torbianelliho, hru na zobcovou flétnu u Conrada Steinmanna na Schole Cantorum Basiliensis der Musikakademie Basel a hru na barokní housle u Irmgard Huntgeburth na Universität der Kunste v Berlíně; hru na zobcovou flétnu a historický klavír na Schole Cantorum v Basileji; hru na barokní housle v Berlíně. Studovala filosofii a hudební vědu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a obor herectví na Americké akademii dramatických umění v New Yorku.

    Soutěže: International Youth – soutěž pro zobcové flétny ve Feldkirchu v Rakousku (2006); několikrát vítězství v Jugend musiziert (2. místo a cena poroty, 1991-2000); byla semifinalistkou na mezinárodní soutěži pro starou hudbu v Bruggách (2002); zúčastnila se mezinárodního klavírního fóra v Ruiselede v Belgii (2006-2007).

    Repertoár: J. S. Bach, C. Monteverdi, A. Vivaldi, N. Porpora

    YouTube: Collegium 1704; Vivaldi Concerto for Sopranino Recorder in C Major

    Festivaly: Händelův festival v Goethe Theater v Halle

    Diskografie: CD Magdalena Kožená zpívá árie A. Vivaldiho  (Deutsche Grammophon 2009); CD Basel Baroque Consort

    Agentura: Central Europena Music Agency

    Kontakt:
    e-mail: info@cema.music.com, tel.: +420 542213053


_datafooter

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2021
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo