česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 ... 23]

270 záznamů

Pavel BOŘKOVEC

(*10.6.1894, Praha - ✝22.7.1972, Praha)

český skladatel a pedagog

Po maturitě na gymnáziu a studiích filosofie na Karlově universitě byl Bořkovec nucen odejít do armády a strávit tak poslední dva roky 1. světové války. Po návratu se rozhodl pro soukromá studia skladby (J. Křička, J. B. Foerster) ve kterých pokračoval u J. Suka na mistrovské škole pražské konzervatoře (1925-27). První skladby tvořil pod vlivem svých učitelů, vzniká tak například symfonická báseň Stmívání (1920), Smyčcový kvartet č. 1 (1925) nebo Symfonie č. 1 Des dur (1927).

Na konci 20. let odchází z kariéry úředníka a věnuje se výlučně hudbě. Pod vlivem Stravinského, Honeggera, Hindemitha a dalších nastupuje cestu avantgardy a píše věcnou, zvukově současnější hudbu. V tomto období tvorby převládá rytmus a rytmika, polytonální diatonika a klasická vyváženost formy (2. smyčcový kvartet 1928, Symfonické allegro Start 1929, Sonáta pro sólovou violu 1931, Koncert pro klavír a orchestr č. 1 1931, cyklus písní Stadion 1931). Stal se významným členem Hudební skupiny Mánesa (J. Ježek, I. Krejčí, V. Holzknecht, ad.), která udržovala živé kontakty se soudobou výtvarnou modernou a která se silně orientovala na francouzskou hudební avantgardu.

Za doby okupace reaguje Bořkovec citlivě ve svých dílech na události 2. světové války, přibližuje se tvorbou české melodičnosti a obohacuje svůj hudební výraz o lyrické prvky.

Vrchol jeho tvorby představuje balet Krysař (1939 na vlastní libreto), opery Satyr (1938) a Paleček (1945-47), Concerto grosso (1941-42). Nejosobitějším hudebním projevem z doby okupace je Nonet (1941), který symbolicky používá ve volné větě úryvek svatováclavského chorálu "Nedej zahynout nám ni budoucím".

Po válce se stal Bořkovec profesorem skladby na AMU (1946-64) kde vychoval řadu významných českých skladatelů (P. Blatný, R. Drejsl, P. Eben, L. Fišer, J. Klusák, M. Rajchl a další). V 50. letech zjednodušil svůj hudební výraz (2. klavírní koncert, 1950, 2. a 3. symfonie, 1955 a 1960, vokální Madrigaly o čase, 1958), aby se v 60. letech znovu zapojil do nejnovějšího slohového vývoje (Smyčcový kvartet č. 5, 1961, Silentium turbatum - symfonická věta pro orchestr, sólový alt a elektrickou kytaru na verše Hany Proškové, 1964-65). Zajímavá je jeho tvorba písňová, ve které se orientuje na soudobé básníky (Sedm písní na básně V. Nezvala, 1932-33, Pět písní na B. Pasternaka, 1935, Rozhovor na básně J. Seiferta, 1937, Sny na poesii Hany Proškové, 1962).

Biblografie:
J. Kasan: Pavel Bořkovec osobnost a dílo (Praha, Bratislava, 1964)
V. Holzknecht: Hudební skupina Mánesa (Praha 1968)
J. Havlík: Česká symfonie 1945-80 (Praha 1989)
A. Burešová: Pavel Borkovec život a dílo (Olomouc 1991)

Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2017
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo