česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17]

194 záznamů

Ladislav VYCPÁLEK

(*23.2.1882 Praha +9.1.1969 Praha)


český skladatel

Vystudoval češtinu a němčinu na Karlově univerzitě, kompozici studoval soukromě u Vítězslava Nováka (1908-12). Od roku 1907 pracoval v univerzitní knihovně (dnešní Národní knihovna). V roce 1922 zde založil hudební oddělení a stal se jeho prvním vedoucím. Tuto funkci vykonával až do svého odchodu do důchodu v roce 1942. L. Vycpálek hrál na violu v několika kvartetech, ale jako skladatel se instrumentální hudbě nevěnoval. Jeho skladatelské dílo není rozsáhlé a zahrnuje především tvorbu vokální. Jeho písně a sbory jsou psány především na texty českých a německých symbolistických básníků (většinou je sám překládal), čerpal také z moravské lidové hudby. Před 1. světovou válkou jsou to např. Tichá usmíření (1908-9), Dívka z Lochroyanu (1907, rev.1911), Světla v temnotách (1910), Tři smíšené sbory (1911-12) či Z Moravy (1910-14). Během 1. světové války aranžoval moravské lidové písně, z nichž vytvořil dvě díla Moravské balady (1915) a Vojnu (1915). Při práci na těchto cyklech jej zaujaly texty dvou písní, které vytvořily základ jeho největšího vokálně-symfonického díla Kantáta o posledních věcech člověka (1920-22). Hudební myšlení L. Vycpálka je především kontrapunktické. Návaznost na tradici barokní hudby je zřejmá zejména v jeho sonátě pro housle, mezzosoprán a klavír Chvála houslí (1927-8), v Duu pro housle a violu (1929), ve Svitách pro sólové housle (1930) a sólovou violu (1929) i dvou vokálně-symfonických dílech složených na biblické texty - kantátě Blahoslavený člověk ten (1933) a České requiem (1940).

Biblografie:
Smolka, Jaroslav: Ladislav Vycpálek: tvůrčí vývoj, Praha 1960

Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2012
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo