česká hudba | czech music


osobnosti

stránky: [1 ... 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19 ... 23]

270 záznamů

František (Franz) Xaver RICHTER

(*1. 12. 1709 Holešov na Moravě — †12. 9. 1789 Štrasburk)

český skladatel, kapelník, pedagog, zpěvák

O jeho mládí toho víme velmi málo, hudební vzdělání získal pravděpodobně ve Vídni u J. J. Fuxe, strávil rovněž nějakou dobu v Itálii. V roce 1736 vstoupil do dvorní kapely ve Stuttgartu jako zpěvák - basista. V roce 1737 se stal ředitelem hudebního oddělení na benediktýnské Rytířské akademii v Ettalu. V roce 1740 byl jmenován vicekapelníkem ve švábském Kemptenu, kde později převzal místo kapelníka. Okolo roku 1747 se stal členem dvorní kapely kurfiřta Karla Teodora v Mannheimu jako houslista a zpěvák-basista. V padesátých letech Richter hodně cestoval, nejprve na Oettingen-Wallersteinský dvůr, později do Francie, Anglie a Nizozemí, v 60. letech strávil nějakou dobu v Bonnu. Kolem roku 1768 byl v Mannheimu jmenován dvorním komorním skladatelem. V roce 1769 nastoupil po Josephu Garnierovi jako kapelník do katedrály ve Strasbourgu, kde zůstal až do své smrti. Již v Mannheimu se začal soustřeďovat na chrámovou hudbu, které se nyní mohl věnovat velmi intenzívně. V roce 1783 byl jeho asistentem jmenován Ignac Pleyel, který jej v roce 1789 ve funkci nahradil. F. X. Richter byl uznávaným učitelem. Mezi jeho nejslavnější žáky patří J. M. Kraus, H. J. Riegel, K. Stamic, F. X. Pokorný či F. Fraenzl. V letech 1761-67 napsal učebnici harmonie a kompozice Harmonische Belehrungen. F. X. Richter byl jedním z vedoucích představitelů a vedle J. V. Stamice jednou z nejvýraznějších osobností tzv. Mannheimské školy, která sehrála důležitou roli v počátcích symfonie a v nástupu klasicismu. Jeho kompoziční styl spojuje barokní znaky s progresivnějšími prvky. Napsal velké množství symfonií pro mannheimský orchestr, ale povahově i umělecky jej daleko více zajímala hudba církevní. Později se mu také znelíbila nadměrná péče o virtuositu a módnost typická pro mannheimské skladatele, které podle něj vedly k přílišné stereotypnosti hudebních efektů. Richter napsal kolem 70 symfonií, řadu koncertů pro cembalo, flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh a violoncello, šest smyčcových kvartetů, dvě řady Šesti sonát - pro cembalo, housle nebo flétnu a violoncello a pro cembalo, dvoje housle a violoncello. Je autorem oratoria La deposizione dalla croce (1748), 34 mší, Requiem, přes 60 motetů. Jeho Te Deum (složil dvě), které bylo v roce 1744 společně s 12 smyčcovými symfoniemi vydáno v Paříži, je jedním z nejlepších barokních děl. Žalmy Super flumina Babylonis (1767-8) byly oceněny v Mercure de France.

Biblografie:
J. Reutter: Studien zur Kirchenmusik Franz Xaver Richters (1709-1789) (Frankfurt, 1993)
R. Pečman: Franz Xaver Richter und seine "Harmonische Belehrungen", ed. E. Thom (Blankenburg, Harz, 1990)

Chcete se zapsat, nebo opravit data?
Napište nám na: lenka.dohnalova@institutumeni.cz.

Institut Umění logo logoMUSICA NOVA
2017
logo logo Kdy? Kde? logo
logo
logo logo